3. Kapitola - revize

12. ledna 2011 v 11:55 | kaciikkk |  Povídky
Jack

            ,,Tohle je Patrick, Patrick Haves. Náš doktor. Patricku, tohle je Katherine, naše nová pracovní síla."
,,Těší mě, Patricku," řekla Kate s úsměvem a podala si s Patrickem ruku.
,,Mě také. Myslím, že tvůj první pracovní den nedopadl zrovna nejlépe. To čelo ti sešiju, jinak nic dalšího nevidím. Bolí tě ještě něco?"
,,Ne, nic."
,,Fajn, tak si sem lehni." Kate mu pustila jeho ruku a lehla si na malé lehátko. Jack si sedl na židli vedle lůžka a díval se na ni. Patrick začal pracovat. Kate ani jednou nepohnula očima, i když jí Patrick čistil ránu. Jack si všiml, že uměla velice skvěle zvládat bolest. Chytil ji za ruku a usmál se na ni. Podívala se na něj svýma jasně modrýma očima a úsměv mu opětovala.
            Patrick dokončil svou práci. Kate mu poděkovala a rozloučila se s ním.
,,Je to lepší?"
,,Mnohem. Tak, a kam teď?"
,,Teď? No asi za Terrancem. Jen ti řeknu pár rad. Nemluv před ním sprostě - to on nesnáší. Pak, no pak asi nic. Jinak se chovej přirozeně."
,,Ty tam se mnou nepůjdeš?"
,,Nevím, to bude záležet na něm. Člověk aby se v něm vyznal."
,,Říkal jsi, že je to ten nejskvělejší člověk, kterého jsi kdy poznal a teď, podle toho, co mi tu říkáš asi není zrovna nejlepší."
,,Zdání klame, to si pamatuj. Člověka musíš nejdříve poznat, než ho začneš soudit. Už jsme tady. Zaklepej a vstup." Kate udělala co jí řekl a vstoupila do místnosti. Terrance seděl vždy za svým stolem nad kupou papírů. Když Kate vešla, stoupl si a sundal si brýle. Místnost osvětlovala pouze stolní lampa.
,,Jacku, ty sem pojď
také." Poslechl ho a stoupnul si vedle Kate.
,,Posaďte se." Kate se posadila na židli vedle Jacka a nervózně si přitom žmoulala rukáv jeho mikiny. Hlavu měla vzpřímeně, ale Terrancovi se do očí nedívala. On si ji zvědavě prohlížel.
,,Co se ti stalo?"
,,Byla to menší nehoda," řekla tiše.
,,Jaká nehoda?"
,,No…" Kate na to už více neřekla. Jack uznal, že chce, aby to řekl on.
,,Přijeli jsme sem, ale potom jsem ji ztratil z očí a přepadl ji nějaký feťák."
,,Ztratil z očí?"
,,Byla to moje vina, pane Nordborrowe. Pokusila jsem se utéct. Potom mě přepadl ten muž, ale Jack mě zachránil, zachránil mi život."
,,Je od tebe sice hezké, že Jacka chráníš, Katherine, ale on měl chránit tebe a selhal."
,,Při vší úctě, pane, nijak jsem mu to neusnadnila." Jack poznal, že to Kate přehnala. Terrance seděl a nic neříkal. Kate seděla a dívala se mu do očí. Jacka těšilo, že ho Kate chránila, ale na tohle Terrance nebral ohledy. Byl tvrdý na všechny, ale Jackovi to vyhovovalo.
,,Dobře tedy," řekl nakonec. ,,Dnes už domů nepůjdeš, Katherine. Jacku, máme vyhlášený druhý stupeň pohotovosti, takže by to nebylo bezpečné. Kate zatím zůstane u tebe. Stejně máš dnes v noci službu. To je vše. Uvidíme se zítra." Kate vstala a rychle vyšla ze dveří. Jack ji následoval.
,,Počkej ještě chvíli, Jacku."
,,Děje se něco?"
,,Jsem moc rád, že tu bude s námi. Má skvělý potenciál. Myslím, že jsem vybral správně."
,,Vždycky vybíráš správně." Terrance se na něho usmál a Jack opustil jeho pracovnu.
,,Zvorala jsem to moc?" zeptala se Kate, která stála opřená o stěnu se založenýma rukama.
,,Myslím, že se mu líbíš." Kate se ironicky ušklíbla a přistoupila blíže k němu.
,,Jak to myslel, když řekl, že dnes budu u tebe?"
,,Budeš spát v mém bytě. Teď by nebylo bezpečné, kdybych tě vezl zpátky domů."
,,A jakou službu máš dneska?"
,,Budu řídit akci odtud."
,,Jakou akci?"
Jack si povzdechl. ,,A nejsi ty nějak moc zvědavá?"
,,Asi jo, ale jestli to není tajné, tak proč bys mi to neměl říkat?"
,,Docela tajné to je. Víš, teď bychom měli jít. Všechno ti vysvětlím zítra. Už bych se měl jít připravit."
,,Tak dobrá, pojďme." Vydali se chodbou k Jackovu bytu.
            Nebyl moc prostorný, ale Kate se očividně líbil. Měl jednu velkou místnost, ve které byl obývací pokoj, ložnice, kuchyň i jídelna v jednom. Druhou místnost zaobírala koupelna.
,,Chovej se tu jako doma. A Katherine, měla bys zavolat své mámě, ať o tebe nemá starost."
,,Nemyslím, že by o mě měla starost." Její obličej zesmutněl.
,,Jak to myslíš?"
,,Dnes měla velké bolesti. Uvedli ji do umělého spánku."
,,To mě mrzí." Přešel až k ní a objal ji.
,,Děkuji ti za všechno, Jacku Morrisone."
,,Vůbec nemáš zač, Katherine," řekl a chystal se odejít.
,,Kate. Říkej mi Kate, prosím."
,,Dobře. Tak se hezky vyspi, Kate Abbotová."
 

2. Kapitola - revize

12. ledna 2011 v 11:54 | kaciikkk |  Povídky
Kate
                 
         ,,Jsme na místě."
,,Skvěle."
,,Takže, pár informaci: můj šéf se jmenuje Terrance Nordborrow. Je mu šedesát jedna let a je to ten nejskvělejší člověk, kterého znám. Jestli se budeš chovat dobře, bude i tvůj šéf. Ale pochybuji, že bys odmítla."
,,Proč jako?"
,,Viděla už jsi příliš mnoho, chápeš?"
,,Vážně skvěle, to mě zastřelíte rovnou tam nebo až někde jinde?"
,,Až někde jinde." Kate na něj vykulila oči a začala mít pocit strachu.
,,Katherine, já tě zabíjet nebudu. To byl vtip." Usmál se na ni a pobídl ji, aby vystoupila z auta. Zavřela za sebou dveře a rozhlédla se kolem sebe. Stáli na rozlehlém parkovišti. Kolem bylo jen pár stromů až na vysokou budovu, která se tyčila po pravé straně. Po celém prostru stálo asi deset aut. Jack byl už asi pět metrů před ní. Čekal, že půjde za ním. Začala přemýšlet. Jack ji zachránil, ale cílem stejně nebyla ona, ale on. Na druhou stranu jí nabídli peníze, které by pomohli její matce. Mrtvá jí stejně nepomůžu, řekla si a pomalu odcouvala až za auto. Obhlédla všechny východy z parkoviště. V rohu byla díra v plotu. Ne moc velká, ale dost velká na to, aby se jí protáhla. Podívala se na Jacka. Stále si nevšiml její nepřítomnosti. Na nic nečekala a dala se do běhu. Jack se otočil za zvuky jejích kroků.
,,Hej!" křikl a rozběhl se za ní.
,,Počkej!" Věděla, že je rychlejší než ona. Přesto to ale nevzdávala. Běžela morkou ulicí. Byla tma a zima. Od úst jí vycházely obláčky sražené páry. Musela se přemáhat, aby běžela stále v tempu. Ohlížela se za sebe. Běžel stále za ní a navíc se přibližoval. Pokusila se zrychlit. Dostat toho ze sebe co nejvíce. Snažila se zároveň rozhlížet kolem sebe, aby zjistila, kde se přibližně nachází. Značení ulic nepoznávala. Byla někde, kde nikdy předtím nebyla. Ohlédla se ještě jednou. Už za ní neběžel.
Zastavila se a těžce oddechovala. Začala se třást zimou. Ulice byla prázdná. Kolem byly vysoké domy a pár barů, odkud slyšela křik. Rozhodla se, že by se měla stále pohybovat, kdyby se ji Jack rozhodl sledovat. Šla dál po ulici, kterou ani v nejmenším nepoznávala. Ohlédla se, protože za sebou uslyšela kroky. Za ní šel nějaký muž. Na hlavě měl kapuci. Neměla z toho dobrý pocit. Litovala toho, že odešla od Jacka. Pomyslela na útěk, ale bylo příliš pozdě. Muž ji chytila za loket, otočil ji a ke krku ji přiložil nůž.
,,Naval prachy!" Kate u sebe žádné peníze neměla.(peníze, které jí dal Jack nechala v autě.) Ztuhlo jí celé tělo. Nemohla ani mluvit.
,,Dělej! Nebo tě zabiju!"
,,Já…"
,,Dělej!" Přitlačil jí nůž blíže ke krku. Cítila na něm studenou čepel nože.
,,Žádné peníze nemám," podařilo se jí vysoukat ze sebe.
,,Potom tě asi zabiju!" Odložil nůž, chytil ji za mikinu a mrštil s ní o zem. Kate tvrdě dopadla na asfalt. Praštila se do hlavy. Přetočila se na břicho a pokusila se vstát. Muž ji kopl do břicha. Kate vykřikla bolestí. Skláněl se nad ní a na obličeji mu hrál slizký úsměv. V jedné ruce svíral nůž a druhou měl sevřenou v pěst.
,,Prosím, nemám žádné peníze…"
,,To sis měla rozmyslet, než jsi sem šla." Rozmáchl ruku s nožem a chystal se udeřit. Najednou se ozvala hlasitá rána a muž vykřikl bolestí. Kate k němu překvapeně vzhlédla. Chytal se na nohu a upadl. Někdo ho postřelil. Odplazila se od něj co nejdál. Přiběhl k němu Jack. Mířil mu zbraní přímo do obličeje. Chvíli se rozmýšlel. Nakonec zakroutil hlavou. Odkopl mu z ruky nůž a dřepl si k němu. Něco mu pošeptal do ucha. Něco, co Kate neslyšela. Rozmáchl se a udeřil ho pěstí do obličeje. Muž už se dále nehýbal. Jack vstal a přispěchal k ní.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se a pomohl jí vstát.
,,Jo… Myslím, že jo." Chytil ji za tvář a objal ji.
,,Už ode mě neutíkej," šeptal jí do ucha.
,,Už nebudu, slibuji." Pustil ji a prohlížel si ji.
,,Jsi zraněná." Přejel prsty po jejím odřeném čele.
,,To nic není, mohli bychom jít někam jinam, prosím?"
,,Půjdeš se mnou? A slibuješ, že mi nikam už neutečeš?"
,,Půjdu s tebou kamkoliv mi řekneš a slibuji, že ti neuteču."
,,Tak to jsem moc rád." Sundal si bundu a přehodil ji přes ní.Jack vytáhl telefon a někoho prozvonil. Za chvilku k nim přijelo stříbrné auto.


,,Nasedej. To je Sam. Sam Wilk. Je to můj přítel. Odveze nás k Terrancovi." Chytil ji za ruku a nastoupili spolu do auta. Oba seděli vzadu. Vpředu seděl mladý muž - Sam. Otočil se za ní a usmál se na ni.
,,Měli jste příjemnou cestu? Jmenuji se Sam. Říkej mi Same."
,,Ahoj Same. Jsem Katherine, říkej mi Kate." Potřásla mu rukou a usadila se pohodlněji do sedadla.
,,Co Terrance, jakou má náladu?"
,,Docela dobrou. Chce vás oba vidět. A proč jsem pro vás měl vůbec jezdit?"
,,Kate měla menší problémy s důvěrou, potom s nějakým chlápek támhle na ulici a teď… No teď už snad žádný. A Patrick? Je v pohotovosti?"
,,Jo, Peter se vrátil s prostřeleným ramenem."
,,To je mu podobný."
,,Jacku, kdo je Peter?"
,,Je to takový -"
,,Jacku! Je služebně starší, takže se k němu podle toho chovej, ano?"
,,Já vím, ale když on se chová jako idiot!"
,,To možná, ale je to výborný člen naší organizace. Měj k němu trochu úcty."
,,Fajn." Jack naštvaně seděl a mlčel. Kate si prohlížela Sama v zrcátku. Měl nakrátko ostříhané světle hnědé vlasy a tmavě zelené oči. Byl o něco starší, než Jack. Působil spíše dojmem, že se o Jacka stará. Mohl by být i jeho starší bratr.
,,Co po tobě vůbec ten chlápek chtěl?"
,,Peníze. Chtěl po mně jen peníze. Tohle se mi ještě nestalo."
,,Bydlíš v klidnější čtvrti. Ale zvládla jsi to dobře. Vezmu tě k Patrickovi, on ti to spraví."
,,Jsem v pořádku, jasný? Nedělej si starosti. A navíc, myslím, že ti dlužím za svůj život. Děkuji ti, že jsi mi pomohl, Jacku."
,,Nenechal bych tě tam umřít ani náhodou. To si o mě nemysli."
,,Já si o tobě nemyslím zatím nic. Ponechám to času." Jack ji věnoval jeden ze svých zvláštních úsměvů. Zanedlouho byli zpátky na parkovišti. Společně spolu vyšli za auta. Jack se k ní připojil a chytil ji za ruku. Kate tázavě pozvedal obočí.
,,No nemůžu si dovolit, abys mi zase utekla," dodal na vysvětlenou.
,,Přece jsem ti to slíbila."
,,Jenom se chci ujistit. Nechci už, abys odcházela."
,,Ale já nikam nejdu. A ani nepůjdu. Na to jsem si tě asi moc oblíbila."
,,No tak to mě fakt těší. Myslím, že se mi s tebou bude skvěle pracovat."
,,Jestli vůbec. Nemyslím si, že bys mě byl schopen zabít, co?"
,,Tebe? Tebe nikdy."

1. Kapitola - revize

12. ledna 2011 v 11:52 | kaciikkk |  Povídky
    
Jack

            Jack se nikdy nezaobíral těmito sledovacími akcemi. Měl to na příkaz svého šéfa. Měl sledovat jistou šestnáctiletou dívku. Jmenovala se Katherine Abbotová. Podle jeho šéfa - Terrance to měl být nový přírůstek do jejich podniku. Byla přibližně v jeho věku. Na sedadle spolujezdce byly poházeny její fotky i shrnutí celého jejího života. Přesně za pět minut by měla vyjít z budovy, před kterou stál.
            Vyšla. Měla na sobě černou mikinu a šedé džíny. Podezřívavě se rozhlédla po ulici. Oči se jí zastavily u jeho auta. Konkrétně na jeho spzetce. Byla od něj asi deset metrů. Chtěla vědět, kdo je na místě řidiče. Jack měl však černá skla a dovnitř moc vidět nešlo. Chvíli se mu zdálo, že přijde až k němu. Nejspíš ztratila odvahu. Zavrtěla hlavou a dala se do chůze. Jack pořídil pár snímků. Povzdechl si. Byla krásná. Měla modré oči a světlé, plavé vlasy. Za tu dobu, co ji sledoval, o ní zjistil plno informací. Mrzelo ho, co tahle mladá holka musí denně snášet. Ve volnu po škole chodila do práce. Zaměstnali ji v donáškové službě. Nutně potřebovala peníze. Její matka byla vážně nemocná. Léčba byla drahá a ona už nevěděla, co si dřív počít. Měl také záznamy o jejím zdravotním stavu. Trpěla Fabryho nemocí. Byla to nemoc, která se moc často nevyskytuje. Je to způsobeno geneticky a přenáší se od otce. Kate však svého otce nikdy nepoznala. Její matka ji porodila, když byla velmi mladá. Její otec je opustil ještě před porodem.
            Zavolal Terrancovi. ,,Vyšla. Co mám dělat?" ,,Zbytečně ztrácíme čas. Oslov ji. Hlavně ji nevystraš." ,,Jdu na to." Vystoupil z auta, zamkl ho a pomalu se za ní vydal. Udržoval si od ní odstup. Skoro pořád se ohlížela. Když se otočila a uviděla ho, došlo jí to. Úmyslně zabočila za roh. Věděl, že ho prokoukla. Když pohlédl do uličky, ve které byla, stála čelem k němu. Jakmile ho uviděla, dala se do běhu. ,,Hej! křikl za ní. Byla docela rychlá. Bylo to, jako kdyby běželi bludištěm. ,,Chci si jenom promluvit!" Nereagovala na něj. Běžela dál. Její náskok se však zkracoval. Stačilo jen, aby vztáhl ruku a pokusil se jí zastavit. Uhnula a přitlačila se k cihlové zdi. Těžce oddechovala a tvářila se vystrašeně. ,,To je v pořádku. Chci si jen promluvit." ,,Kdo jsi?!" vykřikla. Její hlas zněl odhodlaně. ,,Jmenuji se Jack. Jack Morrison." ,,Fajn, Jacku Morrisone. Mohl bys mi laskavě vysvětlit, proč mě už skoro měsíc sleduješ a proč za mnou běžíš skoro pět bloků?!" ,,Chci se s tebou na něčem dohodnout. Máme pro tebe nabídku." ,,My? Kdo je to my?" ,,Naše společnost." ,,A co je to zač?" ,,Něco, co ti pomůže. Budeš pro nás pracovat a dostaneš za to nemalé peníze. Mohla bys je třeba použít na matčinu léčbu, ne?" ,,Nebudu se ptát, jak jsi to zjistil, ale tvoji nabídku nepřijímám. S nikým spát nebudu, jasný?" ,,Nevím, co si o mě myslíš, ale tohle po tobě nikdo chtít nebude." ,,Co bych teda dělala?" ,,To se dozvíš později. Tak bereš to nebo ne?" ,,Nevezmu něco, o čem nevím, co to je!" ,,Vážně ne? Ty peníze nepotřebuješ?" ,,Seženu je." ,,Vážně? A kde?" ,,To je snad moje starost, ne? A teď mi buď řekni, o co jde nebo mě už konečně nech být!" Jack přemýšlel. Terrance mu zakázal, aby ji říkal něco konkrétního. ,,Takže ta druhá možnost. Fajn, moc mě těšilo, Jacku Morrisone." Dala se na odchod velmi rychlým tempem. ,,Počkej!" Rychle ji zachytil za loket. Ohnala se a dala mu facku. Jack se vzpamatoval a chytil ji i druhou ruku. ,,Nech mě být!" ,,Poslouchej mě!" Přitlačil ji ke stěně a rukou jí zakryl ústa. Bránila se. ,,Katherine! Prosím… Já ti nechci ublížit. Chci jenom tvou pozornost, dobře?"
Počkal, dokud nepovolila napětí ve svých svalech. Měl obličej těsně před jejím. Jeho zrak klouzal od jejich očí, ve kterých se ztrácel, až k jejím ústům. Dělala to samé.
            Něco je vyrušilo. Nějaký ostrý zvuk. Byl to výstřel. ,,Sakra!" ,,Co je to?!" zeptala se vystrašeně. ,,Musíme jít. Hned!" Chytil ji za ruku a běželi spolu zpátky k autu. Výstřel přišel z opačné strany. Katherine se ho křečovitě držela. Rychle se dostali k autu. Nastoupili a Jack nastartoval. ,,Raději se připoutej." Poslechla ho. Teď měl její život ve svých rukou. Za žádnou cenu ji nechtěl ztratit. Jeli městem, jak nejrychleji mu to situace dovolovala. ,,Co to… ně-někdo po nás střílel?" zeptala se nervózně. ,,Ne po nás, po mě." ,,Proč?" ,,Protože jsem jejich obvyklým terčem, proto." ,,Co jsi jim udělal?" ,,Já? Nic. Jen jsem se narodil. Vadím jim nějak celkově. Taky možná, že jsem je připravil o nějakých třicet miliónů dolarů. Toť vše." ,,Páni…        A ty tohle… děláš často?" pečlivě volila svá slova. ,,Jo, to je moje práce." ,,Takže i moje budoucí?" ,,Bereš to tedy?" ,,Já nevím. To jenom okrádáte lidi?" ,, Některým děláme i něco horšího." ,,Zastav! Vystoupím si. Nejsem vrah!" ,,Chceš umřít? Tak si vystup. Jestli ne, půjdeš se mnou. Ochráním tě." ,,Proč bys to dělal?" ,,Protože jsi můj cíl. Nemůžu si dovolit neúspěch." ,,Kdo je tvůj šéf?" ,,Představím tě hned, jak tam budeme, stačí?" ,,Bohatě. A kde je to místo?" ,,Hele, čím míň toho budeš vědět, tím lépe pro tebe, jasný?"
            Kate už raději mlčela. Jack byl podrážděný. Ohlížela se ve zpětném zrcátku. Nikdo je nesledoval. Auta za nimi se stále měnila. Sice nevěděla, co ji čeká, ale poznala člověka, kterému, jak doufala, mohla věřit.
 


Dvacátá kapitola

19. prosince 2010 v 20:38 | kaciikkk |  Povídky
Kate ležela v posteli. Slzy se jí kutálely po tvářích při bolestné vzpomínce na matku. V rukou svírala zlatý řetízek, který jí darovala. Přemítala o všem, co se stalo. Kdyby nebylo těch problémů, mohla by s ní strávit poslední chvilky. Kdyby neunesli Sama… Ale ne, měla ho zachránit. Vždyť kvůli ní byl v takovém maléru, zabili by ho. Mohla mít alespoň dobrý pocit z toho, že někoho zachránila. Ji to však netěšilo.
    Na chodbě uslyšela kroky. Z tváře si setřela slzy a zachumlala se hlouběji do deky. Někdo zaklepal na dveře. ,,Dále," zašeptala tiše. Dveře se otevřely o dovnitř vešel Jack. ,,Jak ti je?" zeptal se s konejšivým úsměvem. ,,Už je mi lépe." ,,Opravdu?" ,,Už to tolik nebolí, jako před tím." Jack se posadil na okraj postele a pohladil ji po tváři. ,,Někdo ti napsal, tak jsem ti chtěl přinést mobil sem." ,,Kdo by mi psal?" zeptala se překvapeně Kate. ,,No nevím, neotvíral jsem to." Převzala si od něj telefon a otevřela textovou zprávu. Pustila se do čtení.

Máme Jacka na mušce. Jestli se pokusíš
o cokoliv nebo se mu o nás jen slůvkem zmíníš,
Okamžitě bude mrtvý. Je jen na tobě, jestli bude žít.
Další instrukce se dozvíš později.

       S překvapením si to přečetla ještě párkrát. Nevěřícně a vystrašeně zároveň zaklapla mobil. ,,Děje se něco?" ,,Cože? Ou, ne. To byli jen… spolužáci." Nervózně si při tom dala vlasy za ucho. ,,Vážně? Jen spolužáci?" ,,No, víš… Jsou to… jsou to idioti. Neví, co by dělali, asi mají málo práce, tak mě otravují." ,,Řekni mi, kdo to je a já zařídím, aby tě už neotravovali." Navrhl spiklenecky Jack. ,,Vážně ti děkuji, ale ne. Bude to v pořádku. Vážně…" Pokusila se o úsměv, ale spíš to vypadalo, jako kdyby překonávala neskutečnou bolest. ,,Kate? Vážně je to...?" ,,Ale ano… Vždyť mě znáš, kdybych to nezvládla, tak bych to nedělala." ,,Právě, že tě znám," usmál se. ,,Jacku? Mohl bys mi prosím donést čaj? Je na chodbě." Připadala si hloupě při této žádosti. Potřebovala však, aby se alespoň na chvíli vzdálil. ,,Jasně, hned budu zpátky." ,,Děkuji." Usmál se na ni a vyšel z místnosti. Hned, jak se za ním zavřeli dveře, vytáhla zpět mobil a podívala se na číslo, z kterého přišla ta výhružná zpráva. Žádné tam nebylo. ,,Sakra!" ulevila si. Vzpřímila se a začala zhluboka dýchat. Mozek jí fungoval na plné závity. Přemýšlela. Kdo by mohl mít přístup k Jackovi a přitom věděl i o ní? Jen James a Sophie. Jenže ti by Jacka zabili rovnou a takhle by ji nevydírali. Navíc pro ně není důležitá. Musel to být ještě někdo druhý. Nebo někdo od nich, jenže to by nebylo možné… Sice neznala všechny, ale bylo by to přinejmenším hloupé obvinění.
       Leknutím málem vyhodila mobil ze vzduchu, který ji vyrušil ze zamyšlení. Přišla ji další zpráva. Tentokrát obrázková. Byly tam fotky jí a Jacka. Objímali se na nich. Na některých šli jen vedle sebe a drželi se za ruce. Na poslední z nich se líbali. ,,Kde to…?" zašeptala nevěřícně. Na konci obrázků byl text:

Přesně za týden na tebe budu čekat
Na Východním letišti. Jestli tam
nebudeš, Jack zemře.


       Oči se jí zalily slzami. Co teď? Východní letiště? Proč tam? A kdo je to? Co když je to nějaký trik? Za týden? Dává jí týden na to, aby opustila jedinou osobu, kterou miluje a která ještě žije? Nemůže ho přece opustit! Ale nesmí se s tím nikomu svěřit - zabili by ho. Oni… Takže je jich více. Nějaká organizace? A kam ji chtějí odvést? Co od ní chtějí? Co by od mohli chtít? Vždyť je prakticky nezkušená. Je normální dospívající dítě.
       Ze zamyšlení ji vytrhl Jack. Přinesl hrnek s horkým čajem. Poděkovala mu. Omráčeně začala usrkovat. ,,Patrick říkal, že se ti daří výborně, tedy alespoň po fyzické stránce." ,,Jo, už jsem se i pokoušela projít. Není už v tom žádný problém." ,,To rád slyším." Znovu se usmál. Kdyby jen věděl, že ji jeho úsměv trhá srdce. Přemýšlela, že ho uvidí už naposled.
       Zazvonil mu mobil. ,,Promiň," omluvil se zdvořile a přijal hovor. ,,Terranci? Jsem připravený. To mám ještě čas. Díky." ,,Děje se něco?" ,,Ále, za dva dny mám akcičku. Bude to rychlovka. Ale příprava potrvá dva dny, takže tak budu muset jet už zítra." ,,Aha…Tak na sebe hlavně dávej pozor." ,,Neboj se o mě. Ty se hlavně uzdrav. Až se vrátím, všechno si vynahradíme." Kate už to nevydržela. Po tvářích jí stékaly slzy. ,,Proč pláčeš?" ,,Já jse… jen strašně ráda, že… že tě mám." ,,To já taky." Políbil ji. ,,Ale teď už musí jít. Měla by ses vyspat. Zítra se přijdu rozloučit." ,,Fajn." ,,Zatím ahoj, lásko." Pokývla na to hlavou. Nemohla ze sebe dostat ani jedno jediné slůvko. Jack zavřel dveře. Ještě chvíli seděla jako v transu. Dala se do pláče. Měla vztek na ty lidi. Měla vztek na sebe… Ale cítila určitou zodpovědnost vůči Jackovi. Udělá pro něj cokoliv. Zemřela by pro něj…

Podivný poutník (část devatenáctá)

8. října 2010 v 23:33 | kaciikkk |  Povídky
Nová kapitola. Je to vesměs jen hádka mezi Jackem a Terrancem. Doufám, že to okomentuješ, Blind Fly, protože se na mě kvůli tobě naštval brácha.


Terrance

          Terrance, jako obvykle seděla za svým pracovním stolem. Bylo pozdě večer a jediné světlo mu poskytovala skomírající stolní lampa. Text, do kterého hleděl vůbec nevnímal. Písmenka mu proplouvala mozkem jako voda mezi prsty. Opřel se hlouběji do křesla a unaveně si promnul oči. Jediným zvukem v této místnosti byly dešťové kapky bubnující o okna. Vstal ze židle a přistoupil k oknu. Svou kancelář měl vysoko nad zemí a tak se mu naskýtal úžasný pohled na město pokaždé, kdy jen chtěl. Dnes však nebylo nic k vidění. Dole na ulici se líně povalovala mlha a k nebo stoupali pestře barevné odrazy světel aut. 
           Na chodbě uslyšel kroky. Otočil se a přistoupil zpět ke stolu. Někdo zaklepal na dveře. ,,Dále," zahučel unaveně. Do místnosti vstoupil Jack. Byl celý bledý a vypadal ospale. ,,Jacku? Posaď se prosím." ,,Díky." ,,Děje se něco?" ,,Kate už se probrala." Terrancova unavený tvář se roztáhla do širokého úsměvu. ,,Ale to je přece skvělé, ty snad nejsi rád?" ,,Samozřejmě, že jsem rád!" Jack vypadal, jako by se ho to dotklo. ,,Tak co se děje?" ,,No víš... Ptala se na svou matku a já..." ,,Řekl jsi jí to..." ,,Musel jsem! Ptala se na ni hned, jak se vzbudila! Nemohl jsem jí lhát!" ,,Potom jsi za ní vůbec neměl chodit! Jasně jsem ti řekl, co máš udělat!" ,,Nemůžu jí lhát! Ona by to poznala!" Víš, co si o tom myslím." ,,Jo, to vím. Promiň." ,,Jak na to reagovala?" ,,Jak na to asi může reagovat? Špatně. Chtěla být o samotě. Tak jsem odešel. Ale něco mi řekni; proč zrovna ona? Proč jde Sophie po ní? Nepřijde ti do divné? Je tu přece nová. Po mně taky nikdo nešel, nikdo se mě nepokusil zabít, nikdo mi nezabíjel přátelé, až na Sophie. Tak kde je pravda, Terranci? Kde? Neříkej mi, že nevíš, o co jde, protože ti to už nevěřím!" ,,Co bych ti měl povědět, Jacku?" ,,Konečně pravdu, Terranci!" ,,Je to složité, Jacku." ,,Já chápu docela rychle!" ,,Já vím, ale -" ,,Ale co? Necháš Sophii, aby kvůli tvému tajemství zabíjela Kate?!" ,,Jacku, přestaň!" ,,Nebo co? Řekni mi už konečně pravdu!" ,,Vůbec nevíš, co říkáš!" ,,Vím to moc dobře, Terranci! Vyřeš to sám nebo mi řekni pravdu! Já ti s tím pomůžu!" ,,Ne, Jacku. Nebudu ti lhát, ale pravdu ti povědět nemohu." ,,Jak jinak?! Lžeš v jednom kuse! Všem! Ale proč?! Co je tak důležitého, že to stojí za životy jiných?!" ,,Ty si snad myslíš, že bych obětoval život Kate ve vlastní prospěch? To už přeháníš!" ,,A je to pravda?" ,,To tedy není! V životě by mě nenapadlo, že si to o mně budeš myslet, Jacku! Vůbec nevíš, co mluvíš!" ,,Je mi jedno, v čem jedeš! Je to tvoje práce, Terranci, ale jestli se něco stane, přísahám, že -" ,,Že co? Že co, Jacku?! Nemáš důvod mi nevěřit! Po tom všem se ke mně chováš tak trochu nevděčně, nemyslíš?!" Jack na něho zlostně zíral a třásl se vztekem. Sklopil hlavu k zemi, zhluboka se nadechl a odpověděl: ,,Za svůj život jsem ti vděčný, Terranci, to snad víš, ale chci, abys mi začal věřit. Můžu ti pomoct! Máš kolem sebe lidi, kterým můžeš důvěřovat." otočil se o odešel. Terrance zůstal stát jako omráčený. Jack měl pravdu, ale tu pravdu, tu zamlčovanou pravdu nemohl znát nikdo jiný, než on...

Podivný poutník (část osmnáctá)

29. září 2010 v 20:40 | kaciikkk |  Povídky
Kate

          Kate se pomalu probírala. Ležela v teplé, měkké postely. Celé tělo jí připadalo těžké a cizí. Vztáhla ruce vzhůru a ohmatala si obličej. Na čele nahmatala ránu, kterou měla nejspíše zastehovanou. Tváře ji bolely. Nejspíš je měla plné modřin. Pomalu otevřela oči. Osvítila ji záře zářivek. Přivřela víčka a pomalu otočila hlavu na stranu. Na židli seděl Jack s hlavou na prsou a podřimoval. ,,Jacku..." zašeptala. Sama se lekla, jak její hlas zněl. Vypadalo to, jako bvy snad týdny nebo měsíce nemluvila. Odkašlala si, ale něco se jí vzpříčilo v krku. Z hluboka se nadechla a rozkašlala se. Jack sebou škubl a vzbudil se. ,,Kate!" Vstal ze židle a chtěl ji obejmout. Kate však neměla ani dostatek sil, aby se posadila. ,,Jak se cítíš?" Jack pohladil Kate po tváři. Při jeho doteku zavřelo oči.
,,Kate?"
,,Jako by mě někdo vypral v pračce." Jack se upřímně zasmál i přes uslzené oči. Kate se na něj zadívala.
,,Byla jsem mrtvá..."
,,Ale jenom na chvíli." dodal s úsměvem.
,,Byl to krásný pocit. Narozdíl od tohohle." dodala a protáhla si ruce.
,,Budeš zase v pořádku. Co si pamatuješ jako poslední?"
,,Jela jsem s tebou v autě a... Sam?! Co se mu stalo? Je v pořádku?!" Kate začala rychle vstávat. Bolest byla však tak silná, že si musela znova lehnout.
,,No tak. Musíš ležet nebo se ti potrhají stehy. Navíc máš ještě zlomená dvě žebra. Musíš se šetřit."
,,Tak co je se Same?!"
,,Je v pořádku, Kate," řekl Jack laskavým hlasem. ,,A jen díky tobě."
,,Jak to myslíš? Dokonale jsem to zvorala!"
,,To vůbec není pravda, Kate! Zachránila jsi mu život! I když trochu sebevražednými sklony. Začít se rvát s Tedem... Je to moje vina a promiň..." 
,,Ale Jacku! Co to povídáš? Zachránil jsi mi život!"
,,Ano, ale kdybych... Kdybych ho zabil dřív... Nemusela by jsi být tady."
,,Zatím žiju, ne?" usmála se Kate a chytla ho za ruku.
,,A jak se vůbec daří mámě? Chtěla bych ji vidět." Jack na její otázku neodpověděl. Nenacházel ta správná slova.
,,Jacku? Co je s mámou?"
,,J-je mi to moc líto, Kate." dořekl a odvrátil hlavu. Nechtěl vidět její zdrcený pohled, za který mohl on.
,,Ne... To ne! Vždyť...vždyť se jí dařilo dobře!"
,,Něco se zhoršilo... Ona... chtěla s tebou mluvit, ale ty...byla jsi na sále. Tak mluvila se mnou... Řekla, ať ti dám tohle a že tě moc miluje a že... že je na tebe moc pyšná a že tě moc miluje a že... že se mám o tebe postarat." Kate se rozplakala. Převzala si od Jacka zlatý řetízek se zlatým srdíčkem, které mělo uprostřed malý, rudý kamínek. Sevřela ho v dlani a zavřela oči.
,,Jacku... Teď... nezlob se, ale... chtěla bych být sama."
,,Určitě?"
,,Ano, prosím..."
,,Dobře..." Jack políbil Kate na čelo a odešel.
           Zhroutil se jí svět. Zůstala na něm úplně sama. A s tíhou, která ji tížila na prsou. Utírala si slzy, které se ani nesnažila zastavit. Řetízek si zapnula kolem krku a vzpomínala na to, jak krásně žila se svou matkou, než jí sklátila ta strašná a krutá nemoc.

Podivný poutník (část sedmnáctá)

28. září 2010 v 20:30 | kaciikkk |  Povídky
Patrick

          Patrick pracoval pro Terrance něco málo přes deset let. Nikde pro něj neměli práci a tak byl dlouho nezaměstnaný. Terrance si ho našel - ostatně jako všechny jeho kolegy.
          Patrick byl starší muž s řídnoucími vlasy na zátylku. Jeho hnědé oči zely upřímností, kterou u něj všichni pokládali jako přednost. Žil v osamocení. manželku nikdy neměl a společnost mu nikdy nijak moc nechyběla. 
          ,,Sestro. Budeme zavírat. Snad to vydrží... Ošetřete ty menší rány. To hlavní máme za sebou." sestra pokývla a Patrick dokončil svou práci. Vyšel ze sálu do umývárny. Sundal si ze sebe oblečení, které bylo skoro celé pokryto krví. Hodil ho do kontejneru, který byl na tento účel. Sundal si i rukavice a pustil vodu. Opláchl si obličej a utřel se osuškou. Měl by co nejdříve jít za Jackem, který tam jistě čeká, až mu dá nějaké zprávy. Nemýlil se. Jack seděl na židli, hlavu měla opřenou o zeď a podřimoval. Vydal se za ním. Lehce s ním zatřásl. Jack se však lekl, rychle vyskočil a chytil Patricka za límec košile. Ve tváři měl rozzuřený výraz. Zadíval se Patrickovi do očí. Jack se najednou zatvářil vyděšeně. 
,,P-promiň mi to..." vykoktal ze sebe. Pustil ho a promnul si unavené oči.
,,To nic, Jacku." Patrick byl na to zvyklý. Jejich práce jim nedovolovala dobře spát.
,,Jak to dopadlo?"
,,Prozatím žije. Je na JIPce v kritickém stavu. Alespoň do zítřka. Jestli se dožije odpoledne, má skoro vyhráno."
,,Díky."
,,Je to moje práce, Jacku. Nemusíš mi děkovat." Jack pokývl. Mrkl a z očí se mu spustily slzy. 
,,Co se děje? Neboj se, Kate to zvládne."
,,Její matka. Asi před půl hodinou zemřela..." Pro Patricka to byl šok.
,,Ale vždyť... Vždyť se cítila líp... By-byla v lepším stavu!"
,,Chtěla vidět svou dceru, než umře. Ale kvůli mě ji už nikdy neuvidí! A jak se má teď Kate uzdravit? Je to moje vina!"
,,Ne, Jacku. Je to moje vina. Já jsem byl její ošetřující lékař."
,,Ale... Ale kdyby Kate nebyla postřelená, mo-mohla by být s ní."
,,Jacku..."
,,Mohl bych za ní?" Patrick si povzdechl. Věděl, že Jackovi by se moc ulevilo, kdyby za ní šel, ale nebylo to možné.
,,Nejdřív tak zítra. Běž už se vyspat. Nezlob se, ale vypadáš hrozně." Jack pokývl hlavou a odešel.
          Patrick šel chodbou opačným směrem, než vyrazil Jack. Chtěl ještě zkontrolovat Kate a musel za Terrancem. Nevěděl, jak bude zařizovat pohřeb. Nevěděl vůbec nic...

Podivný poutník (část šestnáctá)

24. září 2010 v 21:00 | kaciikkk |  Povídky
Jack

            Jack seděl na liduprázdné chodbě.  Čekal na sebemenší známku toho, co se děje na sále. Terrance odešel už před dvěma hodinami. Přemlouval ho, ať si jde odpočinout, že tady stejně nic nezmůže. Ale on chtěl být Kate co nejblíž. Hlavu měl schovanou v dlaních a přemýšlel. Kdybych ho zabil dřív, nemusela by Kate snášet tohle! Narovnal se a zadíval se na skomírající zářivku. Po tváři se mu kutálela slza. Rychle ji utřel rukou a zavřel oči. Dveře sálu se najednou rychle otevřely. Jack rychle vstal, až se mu zatočila hlava. 
,,Patricku! Něco nového?"
,,Nastaly komplikace."
,,Jaké?!" Patrick bolestivě vydechl. Neodvážil se Jackovi podívat do očí.
,,Jaké? Patricku?!"
,,Kate ztratila mnoho krve... Po-potřebuji souhlas, že ji můžu dát náhradní krevní konzervy, protože to možná bude zbytečné..."
,,Jak zbytečné?! Musíš jí dát tu krev! Jsi přece doktor!"
,,Já vím, Jacku. Ale -"
,,Ne, Patricku! U mě jsi taky nepotřeboval žádný souhlas, zachránil jsi mi život! Tak to samé udělej s Kate. Prosím..." Jackův hlas zněl velice naléhavě.
,,Jacku, tohle je něco jiného. Mám tu zodpovědnost a-"
,,Já ji za tebe klidně převezmu! Hoď to na mě! Hlavně, že to přežije! Prosím..."
,,Jacku, já -" přerušilo ho druhé otevření dveří. Ze sálu vyšla sestra. 
,,Ztrácíme ji, doktore. Potřebuje tu krev."
,,Prosím, Patricku. Je jí teprve šestnáct! Nezaslouží si zemřít!"
,,Je tu jeden problém."
,,Jaký?"
,,Má málo krve. Její tělo nevytváří nové krevní destičky. Červené krvinky se rozpadají a já nevím, jakou krev ji mám dát. Jestli jí dám špatnou skupinu, čeká ji pomalá a velmi bolestivá smrt..."
,,Vždyť jste jí dělali nějaké krevní testy, tak snad víte, jakou skupinu má!"
,,Jacku... Je to...složité..."
,,Doktore..." podotkla sestra, když se ze sálu ozvaly varovné signály. 
,,Začněte s oživováním. Sestro, přineste krevní konzervu AB pozitivní."
,,Ano, doktore." sestra odběhla a Patrick se vrátil na sál. Nechal tam Jacka plného strachu, viny a pochybností...

Podivný poutník (část patnáctá)

20. září 2010 v 20:16 | kaciikkk |  Povídky
Terrance
         

           Terrance jel v autě před sanitkou, aby ji navigoval. Nebyla to městská
sanitka. Byla jejich. Od té chvíle, co Jacka, Kate a Sama osvítila jejich světla, pochopil, že něco není v pořádku. Měli jet pouze pro Sama! Tak jak je možné, že je zraněná Kate! Zastavili a Terrance rychle vyběhl z auta. Sanitka zastavila za ním. Doktoři rychle přinesli nosítka. ,,Co se stalo?!" Nikdo se neměl k odpovědi. Jack položil Kate na nosítka a ty se vrátily zpátky do sanitky. Za Kate se zavřely dveře a sanitka se rozjela. ,,Tak co se stalo?!" ,,Ted!" křikl naštvaně Jack. Vypadal zdrceně a na tváři se mu leskly slzy. ,,Kde je teď?" Sam ukázal prstem dolů. Vedle auta tam ležel. ,,Je mrtvý?" ,,Měl jsem ho snad nechat žít? Vždyť ji zabil!" ,,Kate ještě není mrtvá, Jacku!" ,,Už nedýchala!" ,,Cože?" ,,Když jsem ji položil na nosítka! Už nedýchala!" ,,Jacku, víš, že máme výborné doktory. Udělají pro ni všechno." ,,Dovol mi to…" ,,Co máš na mysli?" otázal se Terrance i když zbytečně. Věděl, co chce Jack udělat. ,,Chci ji zabít!" ,,Jacku, teď ne. Kate tě potřebuje a -" ,,Může za to Sophie! Chci ji zabít!" ,,Jacku! V tomhle stavu bys toho stejně moc neudělal. Kate tě bude potřebovat živého." Jack přemýšlel. Terrance měl o něj strach. Bylo pochopitelné, že se chce pomstít. Ale doufal, že mu to rozmluví. ,,Fajn, ale dělám to jenom kvůli Kate. Ne kvůli tobě." ,,I to mi stačí."
Přišli k autu a nasedli do něj. Terrance na místo řidiče, Jack dopředu a Sam dozadu.
            Cesta ubíhala pomalu. Terrance jel pomalu. Celou cestu nikdo neřekl vůbec nic. Když Terrance zaparkoval. Jack vyběhl z auta směrem k nemocničnímu vjezdu. ,,Jacku! No tak, počkej na nás!" Ale Jack se hnal dál, jako by neslyšel, jak na něj volají. Terrance zamkl auto a běžel za nimi. Jak běžel ve středu. Najednou se zastavil. Vrazil do dveří, ve kterých, jak se domníval, měla být Kate. Uvnitř vládl zmatek. Patrick, jejich hlavní doktor se snažil vyhodit Jacka ven, ale ten se nenechal. ,,Defibrilátor!" Terrance bodlo u srdce. Kate to vzdala. Přestala dýchat. Uchopil Jacka zezadu za ruce. Nechtěl, aby se na to díval. ,,Jacku…pojď." ,,Ne!" ,,Jacku!" ,,Ne!" Opět se mu vysmekl. Znova se zadíval na doktory. ,,Ustupte!" křikl Patrick a přiložil defibrilátor Kate na tělo. ,,Pořád nic, doktore." ,,Ještě jednou! Nabít! Pal!" Kateino se znovu vzneslo v důsledku elektrického šoku, ale stav na monitoru byl stále stejný. Byla mrtvá. ,,Sestro! Dva miligramy adrenalinu!" křikl znova Patrick a sestra mu podala injekci. Patrick nahmatala jejím hrudníku nějaké místo a vpíchl tam celý obsah. Bylo ticho. Terrance věděl, že podání adrenalinu je poslední možnost. Potom už není žádná šance na oživení. Nikdo se nepohnul. Najednou se na monitoru objevil slabý srdeční puls. Kate začala znova dýchat. Všem se ulevilo. Jack se dokonce začal smát. ,,Teď už vážně musíte jít. Kate potřebuje na operaci. Ještě nemá vyhráno. Jděte se vyspat a přijďte ráno. Jsem si jistý, že už bude vzhůru." Jack, Terrance a Sam vyšli ze sálu. Jack se svalil na nejbližší židli a položil si hlavu do dlaní. Vypadalo to, že byl šťastný. ,,Same, měl bys jít za sestrou. A potom za Michelle. Hrozně se o tebe bála." Sam pokývl hlavou, usmál se a zmizel jim z očí.

Podivný poutník (část čtrnáctá)

19. září 2010 v 20:57 | kaciikkk |  Povídky
Kate

           Jack se smykem zastavil. Rychle oba vystoupili z auta. Podívali se dolů z útesu, do kterého se ještě před chvílí zřítil jejich přítel. Dodávka ležela na střeše. Bylo ticho. Žádný křik, vůbec nic. Pohlédli si do očí. ,,Jacku, vrať se do auta a dej vědět Terrancovi. Já půjdu dolů." ,,Ale Kate! To přece vůbec nejde!" ,,Já jsem dostala pověření! Tak mě sakra poslouchej a vrať se do toho auta, prosím!" Jack se zamračil, ale nakonec souhlasil. Rozběhl se k autu a Kate se rozběhla za Samem. Běžela, co ji stačil dech. Cítila se hrozně provinile. Její pocit viny a strachu se ještě mísil s čímsi, co si nejspíš vyložila jako smutek. Stav její matky se zhoršil. Lékaři nevědí, co se děje. Kdyby James neunesl Sama, mohla by být teď s ní. zavrtěla hlavou a pokračovala v běhu. Zastavila se u zadní části dodávky. Namáhavě ji otevřela a podívala se dovnitř. Když prostor osvítili sluneční paprsky, do očí jí vtrhli slzy. Byl celý zalitý krví a nehýbal se. ,,Same!" Sam sebou škubl a otevřel oči. Kate se za ním pokoušela dostat, když tu najednou - prásk. Kulka, kterou Ted vystřelil těsně minula její ruku, ale i tak jí škrábla a na ruce se jí objevil dlouhý škrábanec. Kate instinktivně klesla v kolenech a schovala se za auto. Těžce oddechovala. Měla hrozný strach. Nechtěla to na sobě dát najevo. Pomalu vykoukla za roh a když se ujistila, že tam Ted není, obešla ještě jednou celé auto. Nikde ho nemohla najít. Ujistila se, že je Sam v pořádku. Pomáhala mu vstát. Když konečně vylezli z auta, ozvala se další rána. Kate znovu klesla k zemi. Sama postrčila zpátky do auta. Pevně sevřela zbraň, kterou měla v ruce. Mířila mu do obličeje. On udělal to samé. ,,Neuděláš to, Kate. Nemáš na to žaludek." Kate však neustoupila ani o kousek. Oči jí začali zalévat slzy. Ještě před chvílí plná strachu stiskla spoušť. Žádný výstřel se ale nekonal. Kate došli náboje. Uvědomila si, co se stalo. Teď je úplně bezbranná. Teď o jejím životě nebo smrti rozhoduje člověk, kterého by zabila. Oči se jí rozšířily strachem. Najednou ležel Ted na zemi. Sam do něj vrazil, ale Teda ho jediným úderem poslal k zemi. ,,Same!" Sam už se však nepohnul. Kate využila momentu překvapení a vykopla mu zbraň z ruky. Ta odletěla hezkých pár metrů od nich. Ted na nic nečekal a udeřil Kate do obličeje. Ta zaklopýtla, ale nespadla. Věděla, že bojuje předem prohranou bitvu. Skoro nic neuměla. Dělala to jenom proto, že ho chtěla zaměstnat, než dorazí Jack. Další rána. kate měla rozseklý ret a lícní kosti ji neskutečně bolely. Rozpřáhla ruku a chystala se udeřit. Ted ji však zastavil ještě před tím, než stačila svůj skutek dokonat. Nic o něm nevěděla, ale podle toho, co říkali ostatní, nebyl o nic horší, než James. Teď ji však bil, jako by ztratil rozum. Udeřil ji. A znova... Kate už ležela na zemi. Pokoušela se vstát, ale Ted do ní pokaždé kopl.
,,To máš za Sophie, ty mrcho!"
,,O čem to mluvíš?" zachroptěla a vyplivla z úst krev.
,,Je mrtvá! A to jen kvůli tobě!"
,,To není pravda. Ona...není mrtvá!"
,,Jak to můžeš vědět?" 
,,Nemůžu, ale..."
,,Ale co?! Je mrtvá. Chtěla tě živou, ale teď...Teď už není žádný důvod, abych tě nechával žít, takže -"
,,Dej tu pistoli pryč!" Jack. Mířil Tedovi zezadu na hlavu. Kate se hrozně ulevilo. Sice ještě neměla vyhráno, ale skutečnost, že je s ní Jack jí dodávalo hrozně moc odvahy. Ted se netvářil vystrašeně. Spíše pomstychtivě. Přemýšlel a potom řekl pouhé: ,,Sbohem, Kate." Jack rychle zareagoval a srazil ho k zemi. Ted však stejně vystřelil. Trefil Kate do břicha. Nečekala to. Vykřikla bolestí a ruku měla přidrženou na ráně, která silně krvácela. ,,Néé!" Ozvaly se další rány. To Jack zabil Teda. Přiřítil se ke Kate a klekl si vedle ní. Vzal jí do náručí a přitiskl svou ruku na její zranění. ,,Kate..." 
,,Jacku..."
,,Kate...T-to ne! Vydrž ještě chvíli! Prosím! Slíbil jsem ti, že všechno dobře dopadne. Za chvíli tady budou..." dořekl a políbil Kate do vlasů. 
,,Miluji tě..."
,,Já tebe taky! Vždyť to víš! Nenechám tě tu zemřít!"
,,Už je pozdě."
,,Ne!"
,,Jacku! Co se... Kate!" Byl to Sam. Probral se a dobelhal se k nim. 
,,Jacku. Musíme ji dostat na silnici. Sem se sanitka stejně nedostane." Jackovi po tváři tekly slzy. ,,Jacku!" Jack sebou trhl. Podíval se na Sama a zpátky na Kate. Vzal ji do náruče a začal běžet k cestě. Sam běžel za ním. Stáli na cestě. Nikdo tam však nebyl. ,,Kde sakra jsou?!" vykřikl Jack do toho ticha, které střídaly pouze Kateiny trhavé nádechy. Umírala. ,,Támhle jsou! Za chvíli tu budou Kate. Pomůžou ti! Zůstaň tu se mnou!" Kate se na něj usmála. Umírala v Jackové náručí. Ve kterém se cítila tak bezpečně, které jí dodávalo tolik lásky a klidu. Umírala s Jackovou láskou v srdci...

Kam dál