Září 2010

Podivný poutník (část osmnáctá)

29. září 2010 v 20:40 | kaciikkk |  Povídky
Kate

          Kate se pomalu probírala. Ležela v teplé, měkké postely. Celé tělo jí připadalo těžké a cizí. Vztáhla ruce vzhůru a ohmatala si obličej. Na čele nahmatala ránu, kterou měla nejspíše zastehovanou. Tváře ji bolely. Nejspíš je měla plné modřin. Pomalu otevřela oči. Osvítila ji záře zářivek. Přivřela víčka a pomalu otočila hlavu na stranu. Na židli seděl Jack s hlavou na prsou a podřimoval. ,,Jacku..." zašeptala. Sama se lekla, jak její hlas zněl. Vypadalo to, jako bvy snad týdny nebo měsíce nemluvila. Odkašlala si, ale něco se jí vzpříčilo v krku. Z hluboka se nadechla a rozkašlala se. Jack sebou škubl a vzbudil se. ,,Kate!" Vstal ze židle a chtěl ji obejmout. Kate však neměla ani dostatek sil, aby se posadila. ,,Jak se cítíš?" Jack pohladil Kate po tváři. Při jeho doteku zavřelo oči.
,,Kate?"
,,Jako by mě někdo vypral v pračce." Jack se upřímně zasmál i přes uslzené oči. Kate se na něj zadívala.
,,Byla jsem mrtvá..."
,,Ale jenom na chvíli." dodal s úsměvem.
,,Byl to krásný pocit. Narozdíl od tohohle." dodala a protáhla si ruce.
,,Budeš zase v pořádku. Co si pamatuješ jako poslední?"
,,Jela jsem s tebou v autě a... Sam?! Co se mu stalo? Je v pořádku?!" Kate začala rychle vstávat. Bolest byla však tak silná, že si musela znova lehnout.
,,No tak. Musíš ležet nebo se ti potrhají stehy. Navíc máš ještě zlomená dvě žebra. Musíš se šetřit."
,,Tak co je se Same?!"
,,Je v pořádku, Kate," řekl Jack laskavým hlasem. ,,A jen díky tobě."
,,Jak to myslíš? Dokonale jsem to zvorala!"
,,To vůbec není pravda, Kate! Zachránila jsi mu život! I když trochu sebevražednými sklony. Začít se rvát s Tedem... Je to moje vina a promiň..." 
,,Ale Jacku! Co to povídáš? Zachránil jsi mi život!"
,,Ano, ale kdybych... Kdybych ho zabil dřív... Nemusela by jsi být tady."
,,Zatím žiju, ne?" usmála se Kate a chytla ho za ruku.
,,A jak se vůbec daří mámě? Chtěla bych ji vidět." Jack na její otázku neodpověděl. Nenacházel ta správná slova.
,,Jacku? Co je s mámou?"
,,J-je mi to moc líto, Kate." dořekl a odvrátil hlavu. Nechtěl vidět její zdrcený pohled, za který mohl on.
,,Ne... To ne! Vždyť...vždyť se jí dařilo dobře!"
,,Něco se zhoršilo... Ona... chtěla s tebou mluvit, ale ty...byla jsi na sále. Tak mluvila se mnou... Řekla, ať ti dám tohle a že tě moc miluje a že... že je na tebe moc pyšná a že tě moc miluje a že... že se mám o tebe postarat." Kate se rozplakala. Převzala si od Jacka zlatý řetízek se zlatým srdíčkem, které mělo uprostřed malý, rudý kamínek. Sevřela ho v dlani a zavřela oči.
,,Jacku... Teď... nezlob se, ale... chtěla bych být sama."
,,Určitě?"
,,Ano, prosím..."
,,Dobře..." Jack políbil Kate na čelo a odešel.
           Zhroutil se jí svět. Zůstala na něm úplně sama. A s tíhou, která ji tížila na prsou. Utírala si slzy, které se ani nesnažila zastavit. Řetízek si zapnula kolem krku a vzpomínala na to, jak krásně žila se svou matkou, než jí sklátila ta strašná a krutá nemoc.

Podivný poutník (část sedmnáctá)

28. září 2010 v 20:30 | kaciikkk |  Povídky
Patrick

          Patrick pracoval pro Terrance něco málo přes deset let. Nikde pro něj neměli práci a tak byl dlouho nezaměstnaný. Terrance si ho našel - ostatně jako všechny jeho kolegy.
          Patrick byl starší muž s řídnoucími vlasy na zátylku. Jeho hnědé oči zely upřímností, kterou u něj všichni pokládali jako přednost. Žil v osamocení. manželku nikdy neměl a společnost mu nikdy nijak moc nechyběla. 
          ,,Sestro. Budeme zavírat. Snad to vydrží... Ošetřete ty menší rány. To hlavní máme za sebou." sestra pokývla a Patrick dokončil svou práci. Vyšel ze sálu do umývárny. Sundal si ze sebe oblečení, které bylo skoro celé pokryto krví. Hodil ho do kontejneru, který byl na tento účel. Sundal si i rukavice a pustil vodu. Opláchl si obličej a utřel se osuškou. Měl by co nejdříve jít za Jackem, který tam jistě čeká, až mu dá nějaké zprávy. Nemýlil se. Jack seděl na židli, hlavu měla opřenou o zeď a podřimoval. Vydal se za ním. Lehce s ním zatřásl. Jack se však lekl, rychle vyskočil a chytil Patricka za límec košile. Ve tváři měl rozzuřený výraz. Zadíval se Patrickovi do očí. Jack se najednou zatvářil vyděšeně. 
,,P-promiň mi to..." vykoktal ze sebe. Pustil ho a promnul si unavené oči.
,,To nic, Jacku." Patrick byl na to zvyklý. Jejich práce jim nedovolovala dobře spát.
,,Jak to dopadlo?"
,,Prozatím žije. Je na JIPce v kritickém stavu. Alespoň do zítřka. Jestli se dožije odpoledne, má skoro vyhráno."
,,Díky."
,,Je to moje práce, Jacku. Nemusíš mi děkovat." Jack pokývl. Mrkl a z očí se mu spustily slzy. 
,,Co se děje? Neboj se, Kate to zvládne."
,,Její matka. Asi před půl hodinou zemřela..." Pro Patricka to byl šok.
,,Ale vždyť... Vždyť se cítila líp... By-byla v lepším stavu!"
,,Chtěla vidět svou dceru, než umře. Ale kvůli mě ji už nikdy neuvidí! A jak se má teď Kate uzdravit? Je to moje vina!"
,,Ne, Jacku. Je to moje vina. Já jsem byl její ošetřující lékař."
,,Ale... Ale kdyby Kate nebyla postřelená, mo-mohla by být s ní."
,,Jacku..."
,,Mohl bych za ní?" Patrick si povzdechl. Věděl, že Jackovi by se moc ulevilo, kdyby za ní šel, ale nebylo to možné.
,,Nejdřív tak zítra. Běž už se vyspat. Nezlob se, ale vypadáš hrozně." Jack pokývl hlavou a odešel.
          Patrick šel chodbou opačným směrem, než vyrazil Jack. Chtěl ještě zkontrolovat Kate a musel za Terrancem. Nevěděl, jak bude zařizovat pohřeb. Nevěděl vůbec nic...

Podivný poutník (část šestnáctá)

24. září 2010 v 21:00 | kaciikkk |  Povídky
Jack

            Jack seděl na liduprázdné chodbě.  Čekal na sebemenší známku toho, co se děje na sále. Terrance odešel už před dvěma hodinami. Přemlouval ho, ať si jde odpočinout, že tady stejně nic nezmůže. Ale on chtěl být Kate co nejblíž. Hlavu měl schovanou v dlaních a přemýšlel. Kdybych ho zabil dřív, nemusela by Kate snášet tohle! Narovnal se a zadíval se na skomírající zářivku. Po tváři se mu kutálela slza. Rychle ji utřel rukou a zavřel oči. Dveře sálu se najednou rychle otevřely. Jack rychle vstal, až se mu zatočila hlava. 
,,Patricku! Něco nového?"
,,Nastaly komplikace."
,,Jaké?!" Patrick bolestivě vydechl. Neodvážil se Jackovi podívat do očí.
,,Jaké? Patricku?!"
,,Kate ztratila mnoho krve... Po-potřebuji souhlas, že ji můžu dát náhradní krevní konzervy, protože to možná bude zbytečné..."
,,Jak zbytečné?! Musíš jí dát tu krev! Jsi přece doktor!"
,,Já vím, Jacku. Ale -"
,,Ne, Patricku! U mě jsi taky nepotřeboval žádný souhlas, zachránil jsi mi život! Tak to samé udělej s Kate. Prosím..." Jackův hlas zněl velice naléhavě.
,,Jacku, tohle je něco jiného. Mám tu zodpovědnost a-"
,,Já ji za tebe klidně převezmu! Hoď to na mě! Hlavně, že to přežije! Prosím..."
,,Jacku, já -" přerušilo ho druhé otevření dveří. Ze sálu vyšla sestra. 
,,Ztrácíme ji, doktore. Potřebuje tu krev."
,,Prosím, Patricku. Je jí teprve šestnáct! Nezaslouží si zemřít!"
,,Je tu jeden problém."
,,Jaký?"
,,Má málo krve. Její tělo nevytváří nové krevní destičky. Červené krvinky se rozpadají a já nevím, jakou krev ji mám dát. Jestli jí dám špatnou skupinu, čeká ji pomalá a velmi bolestivá smrt..."
,,Vždyť jste jí dělali nějaké krevní testy, tak snad víte, jakou skupinu má!"
,,Jacku... Je to...složité..."
,,Doktore..." podotkla sestra, když se ze sálu ozvaly varovné signály. 
,,Začněte s oživováním. Sestro, přineste krevní konzervu AB pozitivní."
,,Ano, doktore." sestra odběhla a Patrick se vrátil na sál. Nechal tam Jacka plného strachu, viny a pochybností...

Podivný poutník (část patnáctá)

20. září 2010 v 20:16 | kaciikkk |  Povídky
Terrance
         

           Terrance jel v autě před sanitkou, aby ji navigoval. Nebyla to městská
sanitka. Byla jejich. Od té chvíle, co Jacka, Kate a Sama osvítila jejich světla, pochopil, že něco není v pořádku. Měli jet pouze pro Sama! Tak jak je možné, že je zraněná Kate! Zastavili a Terrance rychle vyběhl z auta. Sanitka zastavila za ním. Doktoři rychle přinesli nosítka. ,,Co se stalo?!" Nikdo se neměl k odpovědi. Jack položil Kate na nosítka a ty se vrátily zpátky do sanitky. Za Kate se zavřely dveře a sanitka se rozjela. ,,Tak co se stalo?!" ,,Ted!" křikl naštvaně Jack. Vypadal zdrceně a na tváři se mu leskly slzy. ,,Kde je teď?" Sam ukázal prstem dolů. Vedle auta tam ležel. ,,Je mrtvý?" ,,Měl jsem ho snad nechat žít? Vždyť ji zabil!" ,,Kate ještě není mrtvá, Jacku!" ,,Už nedýchala!" ,,Cože?" ,,Když jsem ji položil na nosítka! Už nedýchala!" ,,Jacku, víš, že máme výborné doktory. Udělají pro ni všechno." ,,Dovol mi to…" ,,Co máš na mysli?" otázal se Terrance i když zbytečně. Věděl, co chce Jack udělat. ,,Chci ji zabít!" ,,Jacku, teď ne. Kate tě potřebuje a -" ,,Může za to Sophie! Chci ji zabít!" ,,Jacku! V tomhle stavu bys toho stejně moc neudělal. Kate tě bude potřebovat živého." Jack přemýšlel. Terrance měl o něj strach. Bylo pochopitelné, že se chce pomstít. Ale doufal, že mu to rozmluví. ,,Fajn, ale dělám to jenom kvůli Kate. Ne kvůli tobě." ,,I to mi stačí."
Přišli k autu a nasedli do něj. Terrance na místo řidiče, Jack dopředu a Sam dozadu.
            Cesta ubíhala pomalu. Terrance jel pomalu. Celou cestu nikdo neřekl vůbec nic. Když Terrance zaparkoval. Jack vyběhl z auta směrem k nemocničnímu vjezdu. ,,Jacku! No tak, počkej na nás!" Ale Jack se hnal dál, jako by neslyšel, jak na něj volají. Terrance zamkl auto a běžel za nimi. Jak běžel ve středu. Najednou se zastavil. Vrazil do dveří, ve kterých, jak se domníval, měla být Kate. Uvnitř vládl zmatek. Patrick, jejich hlavní doktor se snažil vyhodit Jacka ven, ale ten se nenechal. ,,Defibrilátor!" Terrance bodlo u srdce. Kate to vzdala. Přestala dýchat. Uchopil Jacka zezadu za ruce. Nechtěl, aby se na to díval. ,,Jacku…pojď." ,,Ne!" ,,Jacku!" ,,Ne!" Opět se mu vysmekl. Znova se zadíval na doktory. ,,Ustupte!" křikl Patrick a přiložil defibrilátor Kate na tělo. ,,Pořád nic, doktore." ,,Ještě jednou! Nabít! Pal!" Kateino se znovu vzneslo v důsledku elektrického šoku, ale stav na monitoru byl stále stejný. Byla mrtvá. ,,Sestro! Dva miligramy adrenalinu!" křikl znova Patrick a sestra mu podala injekci. Patrick nahmatala jejím hrudníku nějaké místo a vpíchl tam celý obsah. Bylo ticho. Terrance věděl, že podání adrenalinu je poslední možnost. Potom už není žádná šance na oživení. Nikdo se nepohnul. Najednou se na monitoru objevil slabý srdeční puls. Kate začala znova dýchat. Všem se ulevilo. Jack se dokonce začal smát. ,,Teď už vážně musíte jít. Kate potřebuje na operaci. Ještě nemá vyhráno. Jděte se vyspat a přijďte ráno. Jsem si jistý, že už bude vzhůru." Jack, Terrance a Sam vyšli ze sálu. Jack se svalil na nejbližší židli a položil si hlavu do dlaní. Vypadalo to, že byl šťastný. ,,Same, měl bys jít za sestrou. A potom za Michelle. Hrozně se o tebe bála." Sam pokývl hlavou, usmál se a zmizel jim z očí.

Podivný poutník (část čtrnáctá)

19. září 2010 v 20:57 | kaciikkk |  Povídky
Kate

           Jack se smykem zastavil. Rychle oba vystoupili z auta. Podívali se dolů z útesu, do kterého se ještě před chvílí zřítil jejich přítel. Dodávka ležela na střeše. Bylo ticho. Žádný křik, vůbec nic. Pohlédli si do očí. ,,Jacku, vrať se do auta a dej vědět Terrancovi. Já půjdu dolů." ,,Ale Kate! To přece vůbec nejde!" ,,Já jsem dostala pověření! Tak mě sakra poslouchej a vrať se do toho auta, prosím!" Jack se zamračil, ale nakonec souhlasil. Rozběhl se k autu a Kate se rozběhla za Samem. Běžela, co ji stačil dech. Cítila se hrozně provinile. Její pocit viny a strachu se ještě mísil s čímsi, co si nejspíš vyložila jako smutek. Stav její matky se zhoršil. Lékaři nevědí, co se děje. Kdyby James neunesl Sama, mohla by být teď s ní. zavrtěla hlavou a pokračovala v běhu. Zastavila se u zadní části dodávky. Namáhavě ji otevřela a podívala se dovnitř. Když prostor osvítili sluneční paprsky, do očí jí vtrhli slzy. Byl celý zalitý krví a nehýbal se. ,,Same!" Sam sebou škubl a otevřel oči. Kate se za ním pokoušela dostat, když tu najednou - prásk. Kulka, kterou Ted vystřelil těsně minula její ruku, ale i tak jí škrábla a na ruce se jí objevil dlouhý škrábanec. Kate instinktivně klesla v kolenech a schovala se za auto. Těžce oddechovala. Měla hrozný strach. Nechtěla to na sobě dát najevo. Pomalu vykoukla za roh a když se ujistila, že tam Ted není, obešla ještě jednou celé auto. Nikde ho nemohla najít. Ujistila se, že je Sam v pořádku. Pomáhala mu vstát. Když konečně vylezli z auta, ozvala se další rána. Kate znovu klesla k zemi. Sama postrčila zpátky do auta. Pevně sevřela zbraň, kterou měla v ruce. Mířila mu do obličeje. On udělal to samé. ,,Neuděláš to, Kate. Nemáš na to žaludek." Kate však neustoupila ani o kousek. Oči jí začali zalévat slzy. Ještě před chvílí plná strachu stiskla spoušť. Žádný výstřel se ale nekonal. Kate došli náboje. Uvědomila si, co se stalo. Teď je úplně bezbranná. Teď o jejím životě nebo smrti rozhoduje člověk, kterého by zabila. Oči se jí rozšířily strachem. Najednou ležel Ted na zemi. Sam do něj vrazil, ale Teda ho jediným úderem poslal k zemi. ,,Same!" Sam už se však nepohnul. Kate využila momentu překvapení a vykopla mu zbraň z ruky. Ta odletěla hezkých pár metrů od nich. Ted na nic nečekal a udeřil Kate do obličeje. Ta zaklopýtla, ale nespadla. Věděla, že bojuje předem prohranou bitvu. Skoro nic neuměla. Dělala to jenom proto, že ho chtěla zaměstnat, než dorazí Jack. Další rána. kate měla rozseklý ret a lícní kosti ji neskutečně bolely. Rozpřáhla ruku a chystala se udeřit. Ted ji však zastavil ještě před tím, než stačila svůj skutek dokonat. Nic o něm nevěděla, ale podle toho, co říkali ostatní, nebyl o nic horší, než James. Teď ji však bil, jako by ztratil rozum. Udeřil ji. A znova... Kate už ležela na zemi. Pokoušela se vstát, ale Ted do ní pokaždé kopl.
,,To máš za Sophie, ty mrcho!"
,,O čem to mluvíš?" zachroptěla a vyplivla z úst krev.
,,Je mrtvá! A to jen kvůli tobě!"
,,To není pravda. Ona...není mrtvá!"
,,Jak to můžeš vědět?" 
,,Nemůžu, ale..."
,,Ale co?! Je mrtvá. Chtěla tě živou, ale teď...Teď už není žádný důvod, abych tě nechával žít, takže -"
,,Dej tu pistoli pryč!" Jack. Mířil Tedovi zezadu na hlavu. Kate se hrozně ulevilo. Sice ještě neměla vyhráno, ale skutečnost, že je s ní Jack jí dodávalo hrozně moc odvahy. Ted se netvářil vystrašeně. Spíše pomstychtivě. Přemýšlel a potom řekl pouhé: ,,Sbohem, Kate." Jack rychle zareagoval a srazil ho k zemi. Ted však stejně vystřelil. Trefil Kate do břicha. Nečekala to. Vykřikla bolestí a ruku měla přidrženou na ráně, která silně krvácela. ,,Néé!" Ozvaly se další rány. To Jack zabil Teda. Přiřítil se ke Kate a klekl si vedle ní. Vzal jí do náručí a přitiskl svou ruku na její zranění. ,,Kate..." 
,,Jacku..."
,,Kate...T-to ne! Vydrž ještě chvíli! Prosím! Slíbil jsem ti, že všechno dobře dopadne. Za chvíli tady budou..." dořekl a políbil Kate do vlasů. 
,,Miluji tě..."
,,Já tebe taky! Vždyť to víš! Nenechám tě tu zemřít!"
,,Už je pozdě."
,,Ne!"
,,Jacku! Co se... Kate!" Byl to Sam. Probral se a dobelhal se k nim. 
,,Jacku. Musíme ji dostat na silnici. Sem se sanitka stejně nedostane." Jackovi po tváři tekly slzy. ,,Jacku!" Jack sebou trhl. Podíval se na Sama a zpátky na Kate. Vzal ji do náruče a začal běžet k cestě. Sam běžel za ním. Stáli na cestě. Nikdo tam však nebyl. ,,Kde sakra jsou?!" vykřikl Jack do toho ticha, které střídaly pouze Kateiny trhavé nádechy. Umírala. ,,Támhle jsou! Za chvíli tu budou Kate. Pomůžou ti! Zůstaň tu se mnou!" Kate se na něj usmála. Umírala v Jackové náručí. Ve kterém se cítila tak bezpečně, které jí dodávalo tolik lásky a klidu. Umírala s Jackovou láskou v srdci...

Podivný poutník (část třináctá)

17. září 2010 v 17:42 | kaciikkk |  Povídky
Sam

            Sam seděl v malé, spoře osvětlené místnosti. Byl připoutaný k židli s rukama za zády. Hlavu měl skloněnou k zemi. Na obličeji měl četné podlitiny, které mu natékaly. Přemýšlel, co udělal správně a co vůbec neudělal. Bylo to pro něj hrozné. Už dva dny neviděl denní světlo. Tělo měl celé bolavé a ztuhlé. Přemýšle, co asi dělá Michelle. Chyběla mu. Z jeho úvah ho vytrhl áhlý zvuk. Sam škubl hlavou, až ho zabolela. Otevřely se dveře a dovnitř vešla Sophie. Měla na sobě kožené kalhoty i bundu. Své dlouhé, kudrnaté vlasy měla stažené do úhledného drdolu na temeni hlavy. ,,Same, Same..." řekla provokativně. ,,Dneska tě už pustí. I když s opravdu těžkým srdcem," dořekla a pohladila ho po tváři. Sam cukl hlavou. Sophie se mu přímo hnusila. ,,S těžkým srdcem? Tak proč jsi mě nechala zmlátit tím psychopatem?" ,,Ty můj malý chudáčku," začala kolem něj chodit po malých krůčcích a šeptala mu do ucha: ,,Doufám, že se mi podaří najít Kate i s Jackem. Jak se asi bude tvářit, když ji zabiju přímo před jeho očima?" ,,Jestli jí něco uděláš, tak -" ,,Tak co?" ,,Zabiju tě!" ,,Myslím, že nejsi moc v pozici, aby sis mohl vyskakovat a určovat podmínky," zasmála se. ,,Proč ji? Proč Kate?" ,,Nejdu po Kate. Její smrt bude pouhá záminka." Samovi zaštípaly oči. Nemůže přece Kate zabít! Snažil se udržet si kamennou tvář. Proto sklonil hlavu k zemi a těžce oddychoval. ,,Jestli se mi to povede, tak ji zabiju před Jackem. Jen ať vidí, jak trpí," řekla ledabyle a mávla zbraní, kterou měla ještě před chvílí zastrčenou za opaskem. ,,Jestli dostanu jednu, jenom jednu jedinou šanci tě zabít, věř mi, že to udělám." Sophie se ironicky zasmála. ,,Teď zrovna nevypadáš, že bys měl nějakou příležitost." Čekala, že na to Sam něco řekne. Když však nic neřekl, pokračovala dál: ,,Je půl páté. V šest má proběhnout předávka. Užívej si poslední chvíle, než tvá přátelé zemřou." ,,Jestli zemřou, ty budeš následovat a ten tvůj rádoby kamarád James hned po tobě." Kate po něm šlehla naštvaným pohledem a dala mu pěstí do obličeje. Samovi ze rtu odkapávala krev. Sophie naštvaně vyšla z místnosti. Pomalu zavíral oči. Byl ve stavu mezi spánkem a bdělostí. Hlava mu přišla hrozně těžká. Padala mu na prsa, protože ji nedokázal udržet ve vzpřímené poloze. Za ty tři dny, které tady strávil se ještě ani jednou nezvedl z této nepohodlné židle.
              ,,Vstávej!" vzbudil ho jakýsi hlas a někdo ho praštil tyčí do břicha. Sam zaúpěl bolestí. Byl to Ted, Postavil se k jeho zádům a odemkl pouta. Sam vycítil příležitost. Vymrštil se ze židle a dal Tedovi pěstí do obličeje. Ted se svalil na zem Vypadal překvapeně. Sam na nic nečekal a dal se na útěk. Jeho svaly ho však neposlouchaly. Nemohl ani pořádně běhat. Běžel jakousi chodbou. Zatočil za roh. Tam však někdo čekal. James mu podkopl nohy. Při Samově rychlosti se vymrštil do vzduchu a následoval tvrdý pád. ,,Do hajzlu!" přecedil skrz zaťaté zuby. Měl vztek sám na sebe. Takhle si svůj útěk nepředstavoval. Otočil se na záda a podíval se vzhůru. Stál nad ním James a mířil na něj zbraní. ,,To se ti moc nepovedlo." Sam po něm střelil nenávistným pohledem. Měl něco se zápěstím. Nejspíš ho měl zlomené. ,,Myslel sis, že nám tak rychle utečeš?" ,,Po pravdě řečeno jsem v to doufal." ,,Tak to zase rychle vyžeň z hlavy." James ho popadl za ruce a postavil ho na nohy. ,,Můžu tě nechat jít samotného nebo chceš raději pouta?" ,,Být tebou, tak bych to neriskoval." ,,Máš pravdu." James ho otočil, vzal mu ruce za záda a dal mu pouta. Na tváři se mu objevil bolestný úšklebek. Zápěstí ho bolelo a nevypadalo, že by mělo přestat. Sám pro sebe si nadával. Všechno mohlo dobře dopadnout a on si nechal podkopnout nohy.
                James ho vedl před sebou po schodech. Při každém zpomalení ho popohnal dloubancem pistolí do zad. Šli snad tři minuty, když se k nim přiřítil udýchaný Ted. ,,To jsi vážně tak neschopný, že ti uteče i takhle domlácený?" vysmíval se mu James. Ted se zaškaredil a chytil Sama za loket. ,,Mám ti s ním pomoct i do auta?" ,,Díky za ochotu, ale zvládnu to sám." odsekl Ted. Přehazovali si Sama jako nějakou méně oblíbenou hračku. James se podíval na Teda a zpět na Sama. Sam byl o hlavu větší a i svalově nabitější. Přes to teď vypadal jako nějaké spráskané kuře.
                  Ted i se Samem odešli na podzemní parkoviště. Zastavili se před modrou dodávkou. Ted otevřel dveře od nákladního prostoru a postrčil do něho Sama. Sam sebou bolestivě praštil o zem. Ted za ním zavřel. Celý prostor se ponořil do tmy. Sam se namáhavě zvedl z podlahy a opřel se o zeď. Ted si nastoupil a nastartoval motor. Rozjeli se. Cesta ubíhala dál...
                  Sama probudil dutá rána, která zatřásla celým autem. Vstal a podíval se malým okénkem do kabinky, kde seděl Ted. Zuřivě otáčel volantem a přitom něco křičel do mobilu. Skrz okénko viděl cestu, po které jeli. Jeli nějakým lesem. Stále zrychlovali. Se Samem to házelo ze strany na stranu. Neměl se čeho chytit. A i kdyby tam něco takového bylo, měl připoutané ruce za zády. Čekal na to nejhorší. Čekal na smrt...

Podivný poutník (část dvanáctá)

12. září 2010 v 13:22 | kaciikkk |  Povídky
Jack

           Jack se probudil brzy ráno. Bylo něco kolem půl šesté. Vstal a šel do koupelny. Oholil se a vyčistil si zuby. Něco udělal se svými neposednými vlasy. Převlékl se. Přešel do své malé kuchyně a uvařil si kafe. Na jídlo neměl ani pomyšlení. Celá akce byla naplánována na šest odpoledne. Ale oni museli vstávat už v šest. Chtěl zajít za Kate. Doufal, že ještě spí. Včera mu připadala hrozně vyčerpaná. Když se potom dozvěděl o její nemoci, nevěděl, co na to říct. Stále mu to leželo v hlavě. Nemohl si ani připustit, že by Kate mohla zabít nějaká nemoc. Je jí teprve šestnáct. Takhle ne. Takhle mu neumře. zavrtěl hlavou a vstal ze židle. Hrnek položil do dřezu. Obul si boty a vyšel ze svého bytu. Zabouchl dveře a pokračoval dále po chodbě. Na židli u okna seděla Michelle. Ihned, jak ho uviděla, vstala ze židle a přispěchala k němu. Objala ho. ,,Ach, Jacku. Přiveď mi ho zpátky. Prosím..." ,,Neboj se Michelle. I kdybych pro něj měl riskovat život." ,,Děkuji ti." ,,Není za co. Sam je něco jako můj bratr. Nedovolím, aby se mu něco stalo. On by pro mě udělal to samé." ,,Já vím, já vím..." ,,Promiň Michelle. Už musím jít." ,,Jo, jasně. Běž. Stejně se ještě dneska uvidíme. Budu vás chystat." ,,Jo. Tak zatím." ,,Ahoj."
            Vyšel pá schodů a zastavil se před jejími dveřmi. Včera nezamykal. Otevřel je. Jak předpokládal, Kate ještě spala. Rozhlédl se po bytě. Kate si ještě ani nevybalila. Jako by tady ani nechtěla být. Přešel k posteli a naklonil se nad Kate. Je tak krásná... Pomyslel si. Kate neměla moc tvrdé spaní a probudila se. ,,Co se děje?" zašeptala rozespale. ,,Budeme už muset vstávat." Kate jako by hned po tom, co otevřela oči věděla, co ji dnes čeká. Posadila se a promnula si unavené oči. V obličeji byla bledá jako stěna. ,,Neboj se, Kate. Zvládneme to." ,,Ne, to nic," zavrtěla hlavou. Jack se také posadil a objal Kate. Cítil, jak se přerývaně nadechla. Chytil ji za ruce a podíval se jí do očí. V koutcích se jí hromadili slzy. Kate se je snažila rychlým mrkáním skrýt, ale neúspěšně. Začaly jí téct po tvářích. ,,Kate…" ,,Ne, promiň. Půjdeme už?" ,,Nemusíš to přede mnou skrývat. Taky mám strach." ,,Ale já ho nemám mít! Mám být silná. Vědět, že všechno bude dobré, ale nebude!" ,,Ale no tak. Takhle vůbec nebudeš uvažovat, ano? Všechno dobře dopadne. Slibuji. Nic se ti nestane. To nedovolím." ,,Ale tady vůbec nejde o mě! Nemám strach o sebe. Jen… je toho na mě asi moc." ,,Kate…" Jack s ní soucítil. Bylo mu jí líto. Jemně chytil Kate za tvář. Kate zavřela oči a pomalu vydechla. Otevřela je. Už v nich nebyl strach.                          
             ,,Půjdeme tedy?" ,,Dobře." Vstali z postele a zamířili ke dveřím. Chodby byly prakticky vylidněné. Do oken bubnoval déšť. Pomalu by se mělo rozednívat. Venku však byla tma. Počasí mělo očividně stejnou náladu, jako všichni tady. Zaklepali na dveře od Terrancevy kanceláře. Uvnitř už byl Nick i Peter. ,,Tak, už jste tady. Fajn, jsme všichni. Vysvětlím vám plán." Z rohu přitáhl velkou tabuli. ,,Takže Nicku. Ty budeš hráč. Budeš hrát poker u stolu číslo čtyřicet šest. Petere, ty budeš číšník. Tady tohohle baru. Jacku, ty budeš nasazený jako údržbář. A ty, Kate, nebudeš mít žádné převlečení. Sophie tě musí poznat. Já budu jako něco jako golfový hráč. Pokud víme, koná se tam tento víkend turnaj. Takže všichni ví, za co budou? Chápete to všichni?" ,,Ale Terranci. Údržbáři se moc nevyskytují uvnitř. Jsou spíš někde zalezlí a -" ,,Ano, Jacku. Přesně tak. Budeš hlídat jinou část." ,,Myslel jsem, že budu s Kate."
,,S Kate nebude nikdo. Bude to tak nejlepší." ,,Tak to snad ne?!" ,,Jacku, prosím…" napomenula ho Kate. Terrance po něm střelil varovným pohledem. Potom znova pohlédl na Kate a pokračoval: ,,Kate, teď mě musíš pozorně poslouchat. Vejdeš hlavním vchodem. Půjdeš až k hracím automatům. V řadě tři by měl být James. Půjdeš s ním. Sjedete výtahem dolů do podzemních parkovišť. Tam by měla být Sophie se Samem. Takhle by měla proběhnout výměna. Jenže než stačí něco udělat, dostane se tam Jack. Je ti to jasné?" ,,Ano." ,,Jacku, ty tam přijedeš už dříve, ale z opačné strany, aby tě neviděli. Peter bude mít na pokoji veškeré vybavení, které nám umožní komunikaci. Všechno jsem mu vysvětlil, takže ví kdy a co má dělat. Bude vám dávat pokyny. Nicku, ty půjdeš dolů po schodišti z této strany," ukázal na pravou část složitého plánku a pokračoval: ,,Já půjdu dolů hned za Kate. Sophie se mnou bude chtít mluvit. Je všem všechno jasné?" Všichni pokývli hlavou. Nikdo se neměl ke slovu. Terrance vstal. Všichni ostatní udělali to samé. ,,Teď všichni půjdeme za Michelle." 

Podivný poutník (část jedenáctá)

11. září 2010 v 23:47 | kaciikkk |  Povídky
Kate

            Kate byla hrozně unavená. Skoro vůbec nespala. Navíc ji trápilo, že se nepohodla s Jackem. Už dva dny ho neviděla a neměla o něm žádné zprávy. Od Terrance se dozvěděla, že má práci a že sám neví, kde je. Kate zatím cvičila s Nickem. Byl a ni hodný, ale ona chtěla být jen s Jackem. Řekl mi, že mě miluje… Nedokázala na to přestat myslet. Myslela na to, jak se líbali. Moc ji chyběl.
            Za dva dny se naučila střílet, nějaké chvaty a plno užitečných věcí. Nebyla ve všem dokonalá, ale nejhorší to také nebylo. Jenže za jakou cenu? Musela vstávat
brzy a chodila pozdě spát. Nedokázala se na nic soustředit. Pod očima se jí začaly dělat tmavé kruhy, které se stále zvětšovaly.
            Byl večer před její velkou akcí. Měla docela trému. Strašně se bála o Sama. Myslela si, že je to její vina. Stála na střeše budovy. Byl tu nádherný výhled na celý New Yourk. Kate však měla zavřené oči. Odpočívala. Nechávala se ovívat studeným větrem. Nemohla usnout. Tohle bylo její oblíbené místo. Někdo ji chytl za rameno. Rychle se otočila. Jack. Stál před ní. Jakmile ho uviděla, vrhla se mu do náruče. ,,Kde jsi byl?" šeptla mu do ucha. ,,Měl jsem práci. Nemohl jsem se ozvat," řekl a stále Kate držel v náručí. ,,Chyběla jsi mi." ,,Ty mně taky, Jacku. A už se na mě nezlobíš?" ,,Na tebe bych se zlobit nedokázal." Odrthli se od sebe a políbili se. Jack se Kate zadíval do očí. ,,Nechtěla bys jít už dovnitř? Je už docela pozdě." ,,Ani ne." ,,Děje se něco?" ,,Když nepočítám všechny ty starosti ohledně Sama a mé matky tak vůbec nic." ,,Něco nového s tvou matkou?" ,,Zjistili, že se to nedá vyléčit. Už je prý pozdě." Kate se rozplakala. Jack ji objal. Cítila se v jeho sevření bezpečně. Kate byla nešťastná. Nebyla si jistá vůbec ničím. Její matka umírala a teď do toho ještě unesli Sama. ,,Kate... A je... Je to jisté?" ,,Odhadují jí maximálně půl roku." ,,To je mi moc líto." ,,Ta nemoc, kterou má... Je dědičná." ,,Cože?!" ,,A dá se to léčit?" ,,Nikdy se to nevyléčí, Jacku." Kate se odhodlala a vymanila se s Jackova sevření, které jí dodávalo tolik jistoty a bezpečí. Nechtěla, aby viděl, že její život je v troskách. Jacka sice milovala, ale tohle si musela vyřešit sama. ,,Kate, ale ty neumřeš, ani tvoje máma. To se prostě nesmí stát!" ,,Stane se to, Jacku. Jednou určitě." ,,Ale... my máme dobré doktory. Najdou lék!" ,,Nech už to být, Jacku." ,,To tedy nenechám!" ,,Proč tě neléčí už teď?" ,,Dělali mi krevní testy." ,,A?" ,,Pozitivní. Vhodnou léčbu se dozvím až za týden. Ale šance na úplné uzdravení je asi třicet procent." ,,To ne..." zašeptal Jack. ,,Ale stejně nějaká šance je, Kate! Není to úplně bez šance." ,,Sám tomu přece nevěříš, že ne?" ,,Věřím! A ty by jsi měla taky." ,,Nechci... Nechci už to dále rozpitvávat." ,,Kate..." ,,Nebudeme už o tom mluvit, ano?" ,,Ale ano, budeme!" ,,Jacku, prosím..." ,,Ty mi neumřeš, rozumíš?" A aby zdůraznil svá slova, chytil její tvář a utřel jí slzy, které se po ní kutálely. ,,Kde je tvoje máma teď?" ,,Je tady. Teď spí. Byla jsem za ní někdy kolem oběda." ,,Jak se jí daří?" ,,Zatím se drží." ,,Řekla jsi jí, co děláš?" ,,Ne... A ani to nemám v plánu." ,,Myslím, že by měla vědět pravdu, Kate." ,,Nech to na mně, ano?" Kate se od něj odvrátila. Nechtěla vidět jeho lítostivý pohled. Jack však byl neodbytný. Vzal Kate za ruku a přitáhl si jí k sobě. ,,Nedovolím, aby se ti něco stalo, rozumíš? Nic se ti nestane. Miluju tě." Kate se mu podívala do očí. ,,Taky tě miluji, Jacku..." Po těchto slovech následoval dlouhý polibek.
              ,,Co je vlastně zač ta nemoc?" ,,Hemofilie. Věděla jsem, že je dědičná, ale vyskytuje se až kolem třicátého roku života. Nevěděla jsem, že to může přijít tak brzy." ,,Věděla jsi, že se na to umírá?" ,,Ano, ale nikdy jsem si to nechtěla připustit." ,,Ničeho se neboj. Všechno bude v pořádku. Zítra zachráníme Sama a všechno bude v naprostém pořádku." Kate jen přikývla. Byla strašně ráda, že ho má. Sama by to nezvládla. Věděla, že její matka jednou zemře. Moc dobře věděla, že i ona zemře, ale nedokázala si to připustit. Nemohla. Její matka byla poslední člen její rodiny, který žil. Bez ní zůstane úplně sama. Teď ale bude muset její máma počkat. Musí teď zachránit Sama. I když to znělo jakkoliv drasticky.
          ,,Kate? Nepůjdeme už spát?" ,,Ne. Já…ještě chvíli tady zůstanu." A prstem ukázala na letní posezení kolem stolu, které vypadlo jako menší postel. ,,Zůstanu tu s tebou." ,Nemusíš. Běž už spát." ,,To víš, že jo. A ty tu budeš mrznout sama, ne?" Kate se lehce usmála. ,,Jsi moc hodný, ale -" ,,Žádný ale, Kate. Zůstanu tu s tebou." ,,Jak myslíš." Přešli až k soupravě. Jack si sedl do rohu a Kate vedle něj. Byla jí docela zima, ale nic neřekla. Položila hlavu na jeho rameno. Nohy si přitáhla blíže k tělu. Celá se třásla. Jack si sundal mikinu a přehodil ji přes ní. Kate mu s úsměvem poděkovala. ,,Jacku?" ,,Ano?" ,,Ať se zítra stane cokoliv. Miluji tě. A nikdy tě nechci ztratit." ,,Kate…" Kate se k němu natáhla a políbila ho. Byla s ním šťastná.
          Leželi spolu asi hodinu. Nepotřebovali mluvit. Užívali si to pověstné ticho před bouří. Kate pomalu usínala. Stále jí byla zima. Přivinula se ještě blíž k Jackovi. Skoro na něm ležela. Mu to však nevadilo. Bylo mu to příjemné. Jemně ji hladil po vlasech.
          Kate už spala. Jack věděl, že takhle tady nemůžou zůstat až do rána. Opatrně vstal, aby Kate nevzbudil a potom ji vzal do náručí. Nesl jí až do jejího bytu. Kate jako by to vnímala. Pevně se mu ovinula kolem krku. Vytáhl z její kapsy od mikiny klíče a odemkl. Přešel místnost a uložil Kate do postele. Sundal jí boty a přikryl jí peřinou. Když se ujistil, že jí nic nechybí, políbil ji na čelo a odešel.

Podivný poutník (část desátá)

8. září 2010 v 20:37 | kaciikkk |  Povídky
Jack

         Bylo devět hodin ráno. Jackaprávě pustili z ošetřovny. S Kate byl domluvený na deset. Peter ji měl přivézt už v osm, takže počítal s tím, že ji tady někde potká. Nejdřív ze všeho musel za Terrance, aby mu sdělil instrukce. Vyšel pět pater. Jak ty schody nesnášel!
         Vyběhl poslední patro. Zastavil se. Hrozně se mu točila hlava. Chytl se zábradlí, aby nespadl. ,,Ahoj Jacku. Seš v pořádku?" ,,Čau Same. Jo, v pohodě. Jen se mi trochu zatočila hlava." ,,No, jen jestli si tě tam neměli nechat o trochu déle." ,,Blázníš? Už teď jsem tam málem umřel nudou. Nesnáším nemocnice." ,,Hele klídek mladej. Terrance říkal, že máš jít za Kate. Je na čtrnáctce. Máš ji vzít na střelnici." ,,Fajn. Tak zatím." ,,Jo a dávejte pozor." ,,Neboj chlape." Jack se usmál a rozběhl se dále chodbou.
          Prošel další a další chodby. Člověk, který tu nikdy nebyl by si řekl, že je to nějaké bludiště. Byl už u Kateniných dveří. Upravil si vlasy a zaklepal. Nic se mu neozvalo. Zaklepal znova a teď o něco hlasitěji. Zase nic. Pomalu otevřel dveře. Zvláštní bylo, že nebylo zamčeno. ,,Kate?" neviděl ji. Na hromadě uprostřed malé místnosti ležela velká cestovní taška boty a Kateiny kalhoty. Podíval se za roh. Kate ležela v posteli a spala. Její dlouhé, kudrnaté vlasy měla rozhozené na polštáři. Kate ležela klidně. Jack přešel až k posteli. Lehce ji chytl za ramena. ,,Kate. Vstávej." Kate zamrkala a pomalu otevřela oči. Jakmile uviděla Jacka, lekla se a rychle si sedla. ,,Ježíši! To mě chceš zabít?" Jack se zasmál. ,,No, taky tě rád vidím." Strach z Katiny tváře zmizel. Byla tam nejistota a nervozita. ,,Děje se něco, Kate?" Kate zavrtěla hlavou. ,,Ne, nic. jen...včera, když jsem jela domů s Peterem...V mém bytě byl James." ,,James? Cože?!" ,,No, byl tam. Prohlédával nám byt. Všechno tam bylo rozbité. Polovina věcí možná i chyběla. Sbalila jsem si pár věcí a přespala tady." ,,Proč mi nikdo nic neřekl sakra?!" ,,Nechtěla jsem tě s tím otravovat. Trochu jsem zaspala a zapomněla si natočit budík a-" ,,To je v pořádku. Nic se neděje."
           Jack měl vztek. Měl co dělat, aby se nerozběhl za Terrancem. Proč mu to neřekl? Copak neví, jak moc se o Kate bojí? ,,Víš co, dám si sprchu a půjdem jo?" ,,Jo, jasně. Počkám a tebe."     Kate vyskočila z postele, vzala si nějaké věci z tašky a zamířila ke koupelně. Uběhlo deset minut. Jack se posadil ke stolu a nervozně poklepával rukou do desky. ,,Kate?" ,,Už jdu. Ještě chvilku." Dalších deset minut. Otevřely se dveře a Kate vyšla. ,,Tak co, jdeme?" ,,Spíš pojedeme." ,,Fajn. A co ty, je ti už líp?" ,,Jde to. Ta pusa včera asi hodně pomohla." Kate se zasmála a mírně se začervenala. Oba vyšli z pokoje a Kate zamkla. Šli po schodech dolů. Vyšli na parkoviště. Čím pojedee, když tvoje auto je jaksi..." ,,Půjčím si Samovo." Nasedli do auta. ,,Jak je to daleko?" ,,Autem to vidím tak na čtyřicet minut." ,,Tak daleko? Při velikosti téhle budovy bych řekla, že tu máte i střelnici." ,,Terrance o tom už uvažoval, ale nějak to neklaplo. A zapni si pásy. Radši." ,,Nemyslíš snad, že zase potkáme Jamese, že ne?" ,,Nymslím. Ale opatrnost je opatrnost, ne?" ,,Jo, to je fakt."
           Jeli po dálnici. Celou dobu mlčeli. ,,Kate?" ,,Ano?" ,,Chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit." ,,O čem?" ,,To včera...Jak jsi mě navštívila na pokoji." Kate na to nic neřekla. Nic mu neusnadnila. ,,Co s tím?" ,,Myslela jsi to vážně?" ,,Samozřejmě že jo." ,,Takže by sis dokázala představit tebe a mě?" Kate se zasmála. ,,Ty a já? Spolu? Jakože bychom spolu chodili?" ,,No...i jo." ,,Mám docela bujnou fantazii, takže i jo." ,,Nech toho." Kate se očividně dobře bavila. Jack to však myslel vážně. ,,Promiň, Jacku." ,,Já bych s tebou klidně byla. Ale-" ,,Ale?" ,,Nevím. Zdá se mi to moc... Ne přímo brzo. Ale pracujem spolu. A...já nevím, jak ti to mám říct." ,,Ale chtěla bys jo?" Kate se zhluboka nadechla. ,,Kdybys zrovna teď neřídil tak-" ,,Tak? Poslouchám. Já klidně zastavím." ,,Ne, to nemusíš." ,,Ale jo. Zastavím. Chci to vědět." Jack zajel na kraj. ,,Takže?" Kate se nadehla a vydechla. Podívala se Jackovi do očí. ,,Vážně bys chtěl se mnou být?" ,,Už od první chvíle, kdy jsem tě poznal." ,,To je dobře." Kate se k němu natáhla a začala ho líbat. Jack její polibky opětoval. Cítil se tak krásně. Kate byla jeho vyvolená. Věděl to. Už od první chvíle ji měl rád. A teď s ní mohl být každou minutu svého času. Bude bydlet kousek od něj. Budou spolu pořád! Takové myšlenky mu vířili hlavou pořád.
            Zazvonil mu telefon. Kate se od něj odtrhla.  ,,Musíš to vzít." Jack se na ni zasmál a vytáhl z kapsy telefon. ,,Ano, šéfe?" ,,Jeďte zpátky." ,,Ale proč?" ,,Nebudu ti to vysvětlovat po telefonu. Hned teď!" ,,Dobrá. Už jedeme." Jack zavěsil telefon. ,,Co se stalo?" ,,Máme jet zpátky. A neptej se mě proč. Nevím to." ,,Fajn. Tak jedeme."
            Uběhlo pět minut a telefon zazvonil znova. ,,Jacku?! Kde jste?!" ,,Na cestě. Co se děje, Same?" ,,Nemůžu moc dlouho mluvit. Jsem v průseru." ,,Kde sakra jsi?" ,,Já nevím." ,,Tak sakra kde jsi?!" ,,Šel jsem do garáže a -" ,,Same?" Sam zavěsil. ,,Same?! Vypl to." ,,Třeba se mu vybila baterka." ,,To ne. Na zkoušej to dál." Hodil Kate telefon. ,,Nebere to." ,,Zkoušej to dál!" Kate zkoušela volat dál, ale Sam to nebral. Najednou to někdo vzal. ,,Same? Jsi to ty?" ,,Teď mě pořádně poslouchejte." Kate okamžitě naskočila husí kůže. Tento hlas nepatřil Samovi. Patřil Jamesovi. Dala mobil na reproduktor. ,,Máme vašeho kamaráda. Jestli ho chcete ještě někdy vidět, vydejte nám Kate," s těmito slovy zavěsil. V autě se rozprostilo naprosté ticho. ,,Byla to on, že ano?" ,,Ano, byl." ,,Takže?" ,,Takže nevím. Musíme za Terrancem." ,,Ne. Nechci, aby se Samovi stalo jenom kvůli mně.." ,,To není kvůli tobě a nebudeš nad tím vůbec takhle přemýšlet, rozumíš mi?" ,,Ale Jacku! Jestli se Samovi něco stane tak -" ,,Nic se mu nestane. A ty nikam nepůjdeš. Nedovolím to." ,,O tom ty nerozhoduješ. Je to moje věc." ,,Je to moje práce. Mám tě ochránit a -" ,,Ochránit? Jak jako?" ,,Jsem tu s tebou, abych na tebe dal pozor, Kate." ,,Takže kdybys to neměl jako úkol, tak tu nejsi?" ,,Samozřejmě, že jsem, ale -" ,,Ale co?!" ,,Nechápeš to." ,,Tak mi to vysvětli." ,,Miluji tě Kate. To je důvod proč tu jsem. To je důvod, proč nechci, abys někam chodila. To je důvod, proč jsem se přihlásil jako tvůj ochránce." Kate nevěděla, co má na tohle říct. Cítila se provinile. Jackovi ublížila a moc dobře to věděla. ,,Omlouvám se, Jacku." Jack se na ni podíval. Hleděli si dlouze do očí. 
              Jack zabočil na parkoviště. Před vchodem je čekal Terrance. ,,Slyšel jsi to, že?" ,,Ano, Jacku. Slyšel. Pojďte se mnou. Potřebujeme nějaké řešení a tady to probírat nebudeme." Prošli hlavními dveřmi. Vyšli opět ty otravné schody a zamířili do Terrancovi kanceláře. Terrance zamkl dveře a spustil: ,,Situace je vážná. Řeknu vám, jak by to přesně mělo vypadat. Předávku chtějí udělat v Casinu Arbes. Kate bude návnada." ,,Ale -" ,,Jacku. Buď tak hodný a neskákej mi do řeči. Ty, Peter a Nick budete převlečeni za zaměstnance Casina. Předávka má být uskutečněna do tří dnů, takže neztrácejme čas a dejme se do práce. Ty Kate, začneš okamžitě cvičit. Ty Jacku, zařídíš to, co obvykle." ,,Měl jsem za to, že chceš, abych pomáhal Kate." ,,Ano, ale potřebuji tě u něčeho jiného." ,,Fajn. Jak si přeješ." ,,Kate. Neboj se. Všechno bude v pořádku. Nedovolíme, aby se ti něco stalo." ,,Nebojím se. Sam je tam kvůli mně a taky mám své povinnosti." ,,Jsi rozumná, ale nebuď nedočkavá. Nejsi nesmrtelná. Musíme tě opravdu dobře připravit."

Podivný poutník (část devátá)

5. září 2010 v 20:05 | kaciikkk |  Povídky
Na přání Blind Fly je tam James se Sophii tak jak jsou no...Kdyby něco, tak za to může ona


James

          James byl černovlasý, pracovitý mladík. Bylo mu dvacet tři. Přes svůj věk však pracoval pro mladší ženu. Tou ženou byla Sophie. James ji miloval. Nebyl si však jistý, jestli ona miluje jeho. Tak či tak ji nechtěl ztratit.
          Zrovna se vracel z Katina bytu. Svou práci udělal. Nepočítal s tím, že se tam objeví tak brzy. Ale co se dalo dělat? Měl štěstí, že tam byl Peter. Kdyby tam byl Sam, asi by z toho bez úrazu nevyvázl.
           James zajížděl do podzemních garáží. Zaparkoval do části D. Ta byla jeho. Pět krásných aut. Byl to jeho koníček. ,,Jamesi." ,,Ahoj Sophie." James ji chytl kolem pasu a začal líbat. ,,Tak jak to dopadlo?" ,,Objevili se tam Peter s Kate." ,,Vážně? Udělal jsi jí něco?" ,,Přece bych ti nemohl odepřít tu radost." ,,Jak vypadala?" ,,Na můj vkus byla moc mladá. Nevím, jak si to Terrance představuje." Sophie si pohrdavě odfrkla. ,,Máš pravdu. Bude mi jí líto. Ale co mám dělat. A co máme dneska v plánu?" ,,O něčem bych věděl." Sophie se zasmála. ,,No co. Jsme spolu čím dál méně. Dáváš mi asi moc práce, zlato." ,,Jenže, zlato. Dostáváš za to docela slušné peníze." ,,Miluju tě." řekl a posadil Sophie na kapotu svého auta. Začali se spolu vášnivě líbat. James sundal Sophii její koženou bundu. Sám si sundal triko. Položil ji na záda...
          ,,Ehm, ehm." Sophie si znovu sedla aby se podívala, kdo je ruší. ,,Co je, Tede?!" ,,Omlouvám se. Máme druhý stupeň pohotovosti." ,,Fajn. A proč jsi mi to nedal vědět přes telefon?" ,,Myslel jsem, že osobní setkání bude lepší." James si naštvaně oblékal triko. ,,Tak ty jsi myslel? Nemyslíš, že už to s tím myšlením přeháníš?!" ,,Jamesi." Sophie ho chytla kolem pasu a seskočila z auta. ,,Fajn, Tede. Běž, přijdu za tebou."
          Ted odešel. Sophie si začala oblékat svou bundu. ,,Nesnáším ho!" ,,Jamesi. Snaž se s ním vycházet. Prosím." ,,Já se snažím Soph! Ale on mi dělá samé podrazy! Nenechává mě s tebou o samotě!" James rozčíleně procházel sem a tam. ,,Jamesi. Uvidíme se večer." Přešla až k němu a letmo ho políbila na ústa. James se díval, jak odchází. Chtěl ji jen pro sebe. Ted ji ale také miloval. Jednou si to s ním bude muset vyříkat. Sophii miloval a v žádném případě o ni nechtěl přijít.

Podivný poutník (část osmá)

5. září 2010 v 17:05 | kaciikkk |  Povídky
Kate

           Od té doby, co Kate nastoupila do auta s Peterem, nepromluvili ani slovo. Bylo to těch nejnepříjemnějších dvacet minut, které kdy zažila. Peter nebyl zrovna příjemná partie. Bylo jí líto, že nemohla jet s Jackem.
           Měla ho stále více ráda. Sice jí to mrzelo, ale na zítřek se těšila. Budou celý den spolu. Něco nového se naučí. Navíc její mámu v noci převezou do firmy, kde bude pravidelně dostávat léky, které potřebuje. Kate nemohla být šťastnější. I když by se našli i jisté mouchy. Třeba kdyby nebyla Sophie, která by se ji pokoušela zabít nebo James, který už se pokusil zabít Jacka. Jacka znala sice chvíli, ale i tak jí dost přirostl k srdci.
           ,,Už budeme na místě, je to tak?" ,,Ano, ještě dva bloky." ,,Na, vezmi si to." dopověděl a podal Kate pistoli. ,,Ale já s tím neumím zacházet." ,,Je to jednoduché. Vyklapneš pojistku, nabiješ a vystřelíš." Ukázal jí přesně, jak s tím má zacházet.
           Kate nedržela tuhle zbraň poprvé. Moc dobře věděla, jak se s ní zachází. Stejnou měla doma. Tedy její matka měla. Byla spíše jen na ochranu. Nikdy z ní nikdo nestřílel. Kate si přebrala zbraň a udělal přesně to, co ji Peter ukázal. ,,Nedržíš to poprvé v ruce, že ne?" ,,No...ne." ,,Líbíš se mi. Snažíš se vypadat jako neviňátko. Docela se ti to daří, ale na jak dlouho, že..." Kate nevěděla, co má na tohle říct. Podle ní neměl tak úplně pravdu, ale něco na tom bylo.
           Zastavili před jejím domem. Bydlely v malém bytě ve čtvrtém patře. Nebyla to zrovna nejhezčí část New Yourku, ale více si dovolit nemohly. Kate si zastrčila pistoli za opasek a vyšli společně s Peterem po schodech. Kate vytáhla klíče z kapsy. Bylo to však zbytečné. ,,Proboha!" ,,Psst!" sykl na ní Peter. Vydal se před ní a opatrně bouchl do dveří, u kterých byl prostřelený zámek. Kate šla potichu za ním. Celý její byt byl vzhůru nohama. ,,Ahoj Kate." Peter se okamžitě otočil a už mířil zbraní na Jamese. ,,Ach, ano. Peter. Tebe jsem tu také očekával." Peter ani nepromluvil. Stál nehybně a naprosto soustředěně. Kate se třásla strachy. Nebyla zvyklá na to, aby jí někdo mířil zbraní do obličeje. Byla samozřejmě schovaná za Peterovými zády. I přes tento strach ze sebe Kate dokázala vytáhnout nějaká slova. ,,Co tu děláš?" ,,Přišel jsem tě pozdravit." ,,A to u toho musíš udělat takový bordel?" James se zasmál. ,,Sophii by ses líbila. Ale ty děláš pro Terrance." ,,Vypadni z mého bytu!" ,,Myslím, že teď nemáš moc na výběr. Pokud sis nevšimla, mířím na tebe zbraní." James se ironicky ušklíbl. ,,Všimla jsem si toho až moc dobře, Jamesi." ,,Ty mě znáš?" ,,Snažil ses zabít Jacka. Znám tě." ,,Nechtěl jsem ho zabít." Bránil se James. ,,Vážně? Mně přijde vytlačení ze silnice jako pokus o vraždu." ,,Měl jsem ho jen postrašit. Trochu se to zvrtlo no. To se občas stává." ,,Stává?" James jen pokrčil rameny. Povytáhl zbraň o trochu výš. Kate rychle zareagovala a vytáhla zpod opasku svou. James se dal do smíchu. ,,Umíš s tím vůbec zacházet?" Kate vytáhla pojistku a nabila ji. ,,Něco už ses přece jenom naučila." Kate na něj zlostně zírala. Neuhnula pohledem ani o píď. ,,Nechci tě zabít, Kate. Ani tebe, Petere." Významně se jim
podíval do očí. ,,Ale jestli mi nedáte na výběr…"  ,,Dáme ti na výběr, Jamesi." To bylo poprvé, kdy Peter promluvil. ,,Sbal se a vypadni. Nikdo z nás se tě nepokusí zabít. Slibuji." ,,Fajn. Proč mám takový pocit, že vám nechci věřit?" ,,Záleží to na tobě, Jamesi." ,,Tak tedy. Myslím, že stejně nemám na výběr." James se ohlédl přes rameno. Pomalu vycouval ze dveří. ,,Rád jsem tě viděl, Kate." Když už byl z dohledu, začal utíkat. ,,Ty ho necháš utéct?!" ,,Nepleť se do toho, Kate. Teď si vezmi své věci. Tady už zůstat nemůžeš." ,,Ale…" ,,Už jsem řekl. Dělej!" Kate kývla hlavou a šla do svého pokoje.
            Za skříní byla velká cestovní taška. Kate ji vytáhla a bez myšlenkovitě do ní začala házet oblečení ze skříně. Bylo tu tolik věcí, které měla ráda. Teď je musela opustit. Oblečení měla z velké části sbalené. Ještě jednou se podívala po pokoji. Do očí jí vtrhli slzy. Setřela si je z tváře a pokračovala dále. Šla do matčiny ložnice, odkud si z šuplíku vzala své doklady a peníze. Její matka nebyla doma. Každý sudý měsíc strávila v nemocnici. Skoro všechny věci měla tam.
              Kate překračovala hromady rozbitých věcí. Vešla do koupelny. Vzala si jen to nejdůležitější. Kartáček, hřeben a nějaké léky. Vzala si telefon  a šla. ,,Mám všechno. Jen by mě zajímalo, co udělám, až sem přijde máma." ,,Tvou matku ještě dnes přestěhujeme do naší nemocnice. Všechny věci, které bude potřebovat má stejně u sebe, ne?" ,,Ano, má." ,,Tak fajn. Jedeme zpátky."  
                Seběhli po schodech dolů. Venku už se pomalu rozednívalo. Kate byla unavená. Ještě vůbec nespala. Venku pršelo. Peter rychle přeběhl chodník, vzal tašku z její ruky a hodil ji do kufru. Kufr ihned zabouchl a vlezl do auta. Kate se ještě jednou otočila k domu. Tady byl její domov a teď ho měla opustit kvůli práci… Z očí se jí zase začaly valit slzy. Nechtělo se jí odsud, ale co měla dělat? Byla už celá mokrá, ale vůbec jí to nevadilo. ,,Kate! Dělej!" Otočila se a vydala se k autu. Otevřela dveře a sedla si. ,,Já vím, že je to pro tebe těžké. Na to si budeš muset zvyknout." Peter ji utěšoval. Kate byla překvapená. Myslela, že ji Peter nesnáší. ,,Já vím." Celou cestu už nikdo nepromluvil.
                 Přijeli na parkoviště. Kate unaveně vystoupila z auta. Bylo šest ráno. Peter vytáhl tašku z kufru a přehodil si ji přes rameno. ,,Vezmu i to." ,,Dík." Kate mu byla opravdu vděčná. Taška byla těžká a ona nemyslela na nic jiného, než na spánek. Dneska však měla jít s Jackem na střelnici…Jack to snad pochopí. ,,Kam to jdeme?" ,,Jdeme za Terrancem. Musíme ho seznámit se situací." ,,Dobrá." Vyšli asi tři patra. Proč tu sakra nemaj výtahy? Pomyslela si Kate. Další dvě patra. ,,Jsme tady." ,,Konečně." Zahučela Kate. ,,A nebude Terrance spát?" ,,Už jsem mu volal." ,,Aha."
                 Peter zaklepal. Terrance mu otevřel. ,,Tak povídejte!" ,,James nás předběhl." ,,Ach, Kate. Ty by sis měla jít odpočinou." Podotkl Terrance, když si Kate významně zívla. ,,Nick ti ukáže pokoj…" Terrance vzal telefon a vytočil něčí číslo. ,,Nicku? Potřebuji, abys vzal Kate do jejího pokoje." ,,Jasně. Za chvíli jsem tam." ,,A co moje máma?" ,,O ni se neboj. Zatím je ve své původní nemocnici. Mám tam svoje lidi, kteří jí hlídají. Dnes odpoledne ji sem převezeme." ,,Děkuji, Terranci." ,,Jak jsem říkal. Já se o své lidi postarám."
                Otevřeli se dveře. Objevil se v nich postarší muž. Vypadal tak na čtyřicet let. ,,Tak jdeme, Kate?" Kate přikývla a vzala si tašku. ,,Ukaž, vezmu ti to." ,,Děkuji." ,,Tak zatím." ,,Ahoj Kate. A hezky se vyspi." Vyšli spolu ze dveří a zamířili chodbou doprava. ,,Já jsem Nick. Konečně tě potkávám, Kate." ,,Těší mě, Nicku." Byla mezi nimi dlouhá chvíle ticha. ,,Moc toho nenamluvíš, co?" ,,Omlouvám se, ale dlouho už jsem nespala a -" ,,Chápu. Tak, tady je tvůj pokoj. Měj se." ,,Děkuji, Nicku." Kate zavřela dveře. Pokoj nebyl ani moc malý, ani velký. Kate ani nerozsvítila. Hodila tašku na zem, vyzula si boty a sundala kalhoty a lehla si totálně vyčerpaná do postele.           

Podivný poutník (část sedmá)

2. září 2010 v 19:58 | kaciikkk |  Povídky
Sophie

            Sophie byla odjakživa zlá osobnost. Žila ve krutosti už odmalička. Její nevlastní otec bil ji, jejího mladšího bratra i její matku. Jednou se tak opil, že jejího bratra ubil k smrti. Její matka to psychicky nezvládla a spáchala sebevraždu. Sophie od té doby nenávidí slovo rodina. Začala nový život. Našla Jamese a založili spolu firmu. Firmu nájemných vrahů. Jamese ani tak nemilovala, byla to spíše vášeň. James to nechápal. Ale toleroval to. Co jiného mu zbývalo?
            Když Sophie dospěla, vdala se za jednoho bohatého muže. Byl velmi starý. Zemřel pět měsíců po svatbě. Sophie zdědila všechny jeho peníze. Dohromady to dělalo něco kolem třiceti milionů. Ale to byl pouze začátek. Slušně si vydělávala. Najímala šílence, vrahy...
            Teď vlastnila skoro nejmocnější firmu v celém New Yourku. Tyto firmy byly vždy ve válce. Nejsilnějším protivníkem jí byla firma Terrance. Jak je nenáviděla! Bylo to docela osobní. Terrance býval totiž blízký přítel její matky. Sophie mu dávala za vinu, že nic neudělal a nezachránil ani jejího bratra před tím šíleným opilcem. Seanovi bylo teprve osm, když zemřel. Sophie přísala, že svého otčíma jednou dostane. To se stalo hned po smrti jejího manžela. Počkala si, až půjde večer z baru a odpráskla ho na ulici.
             Sophie seděla za svým stolem a prohlížela si fotografie, které někdo nafotil. Ten někdo byl fotograf nejčtenějšího bulváru v New Yourku. Na fotkách byl James, jak zabil nějakého muže na žádost velice vlivného klienta. Někdo zaklepal na dveře. ,,Sophie?" ,,Co je, Tede?" ,,Jenom jsem ti přišel říct, že místo už je uklizené. Policajti tam chvíli čmuchali, ale odlákali jsme je na falešnou stopu." ,,Dobrá. Podívej se na to." řekla s klidem a ukázala mu fotografie. ,,Kde je James?" ,,Myslím, že jsem ho viděl v garáži." ,,Jestli se ještě jednou nechá vidět a ještě tímto čmuchalem, všechna ta auta mu zabavím!" křikla naštvaně a práskla rukou do desky stolu. ,,Mám mu něco vyřídit?" ,,Nic mu neříkej. Když říkám nic, tak nic. Bude lepší, když se to nedozví. A Tede. Postarej se o něj. Kdyby měl chuť vyjednávat, dej mu prachy. Kdyby to bylo moc, víš, co máš dělat." ,,Ano." ,,A Tede? Stav se v trezoru. Frank ti dá výplatu." ,,Díky Sophie." ,,Nemáš zač. Ahoj." ,,Ahoj." Ted dořekl a vyšel z místnosti. Sophie se uvelebila do křesla a přemýšlela. Přemýšlela o tom, jak na sebe upozornit. Aby ji Terrance bral jako skutečnou hrozbu. Nevěděla, jestli má vůbec podezření na to, proč to všechno dělá. Chtěla se pomstít jeho blízkým. Teď jejím terčem byla Kate. Byla ještě tak mladá. Terrance si myslí, že Kate dokáže někoho zabít. Taková mladá holka. Pomyslela si. I když Sophie nebyla o moc starší. Bylo jí dvacet jedna. Měla černé vlasy a různobarevné oči. Nešel v nich nikdy vyčíst strach, natož třeba radost. Byly kamenné a neprostupné. Otočila se na židli, vstala a podívala se do záznamu kamer. Byl tam vchod do Terrancovy firmy. Každou chvíli na to přijdou, ale stejně je tam pravidelně dávala. Ochranka parkoviště stála za houby a ona to moc dobře věděla. Pravidelně sledovala také Sama. Moc se jí líbil. I když měla Jamese. Nemohla si pomoci. I když mu málem zabila přítele. Sam ji nenáviděl. Jacka nesnášela hned po Terrancovi. Sama nevěděla proč. Měla ho jako druhého na seznamu. Proto se snažila dostat Kate. Mohla ji dostat kdykoliv, ale tím by nedosáhla svého. Chtěla, aby ji vycvičili, aby si ji oblíbili a potom ji zabije. Nemohla si nevšimnout, že se Kate líbí Jackovi. Dřív nebo později se setkají. Bude to nevyhnutelné. Sophie vstala a šla za Jamesem. Proč pořád trčí v těch garážích sakra?! pomyslela si.