Podivný poutník (část jedenáctá)

11. září 2010 v 23:47 | kaciikkk |  Povídky
Kate

            Kate byla hrozně unavená. Skoro vůbec nespala. Navíc ji trápilo, že se nepohodla s Jackem. Už dva dny ho neviděla a neměla o něm žádné zprávy. Od Terrance se dozvěděla, že má práci a že sám neví, kde je. Kate zatím cvičila s Nickem. Byl a ni hodný, ale ona chtěla být jen s Jackem. Řekl mi, že mě miluje… Nedokázala na to přestat myslet. Myslela na to, jak se líbali. Moc ji chyběl.
            Za dva dny se naučila střílet, nějaké chvaty a plno užitečných věcí. Nebyla ve všem dokonalá, ale nejhorší to také nebylo. Jenže za jakou cenu? Musela vstávat
brzy a chodila pozdě spát. Nedokázala se na nic soustředit. Pod očima se jí začaly dělat tmavé kruhy, které se stále zvětšovaly.
            Byl večer před její velkou akcí. Měla docela trému. Strašně se bála o Sama. Myslela si, že je to její vina. Stála na střeše budovy. Byl tu nádherný výhled na celý New Yourk. Kate však měla zavřené oči. Odpočívala. Nechávala se ovívat studeným větrem. Nemohla usnout. Tohle bylo její oblíbené místo. Někdo ji chytl za rameno. Rychle se otočila. Jack. Stál před ní. Jakmile ho uviděla, vrhla se mu do náruče. ,,Kde jsi byl?" šeptla mu do ucha. ,,Měl jsem práci. Nemohl jsem se ozvat," řekl a stále Kate držel v náručí. ,,Chyběla jsi mi." ,,Ty mně taky, Jacku. A už se na mě nezlobíš?" ,,Na tebe bych se zlobit nedokázal." Odrthli se od sebe a políbili se. Jack se Kate zadíval do očí. ,,Nechtěla bys jít už dovnitř? Je už docela pozdě." ,,Ani ne." ,,Děje se něco?" ,,Když nepočítám všechny ty starosti ohledně Sama a mé matky tak vůbec nic." ,,Něco nového s tvou matkou?" ,,Zjistili, že se to nedá vyléčit. Už je prý pozdě." Kate se rozplakala. Jack ji objal. Cítila se v jeho sevření bezpečně. Kate byla nešťastná. Nebyla si jistá vůbec ničím. Její matka umírala a teď do toho ještě unesli Sama. ,,Kate... A je... Je to jisté?" ,,Odhadují jí maximálně půl roku." ,,To je mi moc líto." ,,Ta nemoc, kterou má... Je dědičná." ,,Cože?!" ,,A dá se to léčit?" ,,Nikdy se to nevyléčí, Jacku." Kate se odhodlala a vymanila se s Jackova sevření, které jí dodávalo tolik jistoty a bezpečí. Nechtěla, aby viděl, že její život je v troskách. Jacka sice milovala, ale tohle si musela vyřešit sama. ,,Kate, ale ty neumřeš, ani tvoje máma. To se prostě nesmí stát!" ,,Stane se to, Jacku. Jednou určitě." ,,Ale... my máme dobré doktory. Najdou lék!" ,,Nech už to být, Jacku." ,,To tedy nenechám!" ,,Proč tě neléčí už teď?" ,,Dělali mi krevní testy." ,,A?" ,,Pozitivní. Vhodnou léčbu se dozvím až za týden. Ale šance na úplné uzdravení je asi třicet procent." ,,To ne..." zašeptal Jack. ,,Ale stejně nějaká šance je, Kate! Není to úplně bez šance." ,,Sám tomu přece nevěříš, že ne?" ,,Věřím! A ty by jsi měla taky." ,,Nechci... Nechci už to dále rozpitvávat." ,,Kate..." ,,Nebudeme už o tom mluvit, ano?" ,,Ale ano, budeme!" ,,Jacku, prosím..." ,,Ty mi neumřeš, rozumíš?" A aby zdůraznil svá slova, chytil její tvář a utřel jí slzy, které se po ní kutálely. ,,Kde je tvoje máma teď?" ,,Je tady. Teď spí. Byla jsem za ní někdy kolem oběda." ,,Jak se jí daří?" ,,Zatím se drží." ,,Řekla jsi jí, co děláš?" ,,Ne... A ani to nemám v plánu." ,,Myslím, že by měla vědět pravdu, Kate." ,,Nech to na mně, ano?" Kate se od něj odvrátila. Nechtěla vidět jeho lítostivý pohled. Jack však byl neodbytný. Vzal Kate za ruku a přitáhl si jí k sobě. ,,Nedovolím, aby se ti něco stalo, rozumíš? Nic se ti nestane. Miluju tě." Kate se mu podívala do očí. ,,Taky tě miluji, Jacku..." Po těchto slovech následoval dlouhý polibek.
              ,,Co je vlastně zač ta nemoc?" ,,Hemofilie. Věděla jsem, že je dědičná, ale vyskytuje se až kolem třicátého roku života. Nevěděla jsem, že to může přijít tak brzy." ,,Věděla jsi, že se na to umírá?" ,,Ano, ale nikdy jsem si to nechtěla připustit." ,,Ničeho se neboj. Všechno bude v pořádku. Zítra zachráníme Sama a všechno bude v naprostém pořádku." Kate jen přikývla. Byla strašně ráda, že ho má. Sama by to nezvládla. Věděla, že její matka jednou zemře. Moc dobře věděla, že i ona zemře, ale nedokázala si to připustit. Nemohla. Její matka byla poslední člen její rodiny, který žil. Bez ní zůstane úplně sama. Teď ale bude muset její máma počkat. Musí teď zachránit Sama. I když to znělo jakkoliv drasticky.
          ,,Kate? Nepůjdeme už spát?" ,,Ne. Já…ještě chvíli tady zůstanu." A prstem ukázala na letní posezení kolem stolu, které vypadlo jako menší postel. ,,Zůstanu tu s tebou." ,Nemusíš. Běž už spát." ,,To víš, že jo. A ty tu budeš mrznout sama, ne?" Kate se lehce usmála. ,,Jsi moc hodný, ale -" ,,Žádný ale, Kate. Zůstanu tu s tebou." ,,Jak myslíš." Přešli až k soupravě. Jack si sedl do rohu a Kate vedle něj. Byla jí docela zima, ale nic neřekla. Položila hlavu na jeho rameno. Nohy si přitáhla blíže k tělu. Celá se třásla. Jack si sundal mikinu a přehodil ji přes ní. Kate mu s úsměvem poděkovala. ,,Jacku?" ,,Ano?" ,,Ať se zítra stane cokoliv. Miluji tě. A nikdy tě nechci ztratit." ,,Kate…" Kate se k němu natáhla a políbila ho. Byla s ním šťastná.
          Leželi spolu asi hodinu. Nepotřebovali mluvit. Užívali si to pověstné ticho před bouří. Kate pomalu usínala. Stále jí byla zima. Přivinula se ještě blíž k Jackovi. Skoro na něm ležela. Mu to však nevadilo. Bylo mu to příjemné. Jemně ji hladil po vlasech.
          Kate už spala. Jack věděl, že takhle tady nemůžou zůstat až do rána. Opatrně vstal, aby Kate nevzbudil a potom ji vzal do náručí. Nesl jí až do jejího bytu. Kate jako by to vnímala. Pevně se mu ovinula kolem krku. Vytáhl z její kapsy od mikiny klíče a odemkl. Přešel místnost a uložil Kate do postele. Sundal jí boty a přikryl jí peřinou. Když se ujistil, že jí nic nechybí, políbil ji na čelo a odešel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Která dvojice je vám nejsympatičtější?

Jack a Kate 80% (4)
Sam a Michelle 0% (0)
James a Sophie 20% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama