Podivný poutník (část osmá)

5. září 2010 v 17:05 | kaciikkk |  Povídky
Kate

           Od té doby, co Kate nastoupila do auta s Peterem, nepromluvili ani slovo. Bylo to těch nejnepříjemnějších dvacet minut, které kdy zažila. Peter nebyl zrovna příjemná partie. Bylo jí líto, že nemohla jet s Jackem.
           Měla ho stále více ráda. Sice jí to mrzelo, ale na zítřek se těšila. Budou celý den spolu. Něco nového se naučí. Navíc její mámu v noci převezou do firmy, kde bude pravidelně dostávat léky, které potřebuje. Kate nemohla být šťastnější. I když by se našli i jisté mouchy. Třeba kdyby nebyla Sophie, která by se ji pokoušela zabít nebo James, který už se pokusil zabít Jacka. Jacka znala sice chvíli, ale i tak jí dost přirostl k srdci.
           ,,Už budeme na místě, je to tak?" ,,Ano, ještě dva bloky." ,,Na, vezmi si to." dopověděl a podal Kate pistoli. ,,Ale já s tím neumím zacházet." ,,Je to jednoduché. Vyklapneš pojistku, nabiješ a vystřelíš." Ukázal jí přesně, jak s tím má zacházet.
           Kate nedržela tuhle zbraň poprvé. Moc dobře věděla, jak se s ní zachází. Stejnou měla doma. Tedy její matka měla. Byla spíše jen na ochranu. Nikdy z ní nikdo nestřílel. Kate si přebrala zbraň a udělal přesně to, co ji Peter ukázal. ,,Nedržíš to poprvé v ruce, že ne?" ,,No...ne." ,,Líbíš se mi. Snažíš se vypadat jako neviňátko. Docela se ti to daří, ale na jak dlouho, že..." Kate nevěděla, co má na tohle říct. Podle ní neměl tak úplně pravdu, ale něco na tom bylo.
           Zastavili před jejím domem. Bydlely v malém bytě ve čtvrtém patře. Nebyla to zrovna nejhezčí část New Yourku, ale více si dovolit nemohly. Kate si zastrčila pistoli za opasek a vyšli společně s Peterem po schodech. Kate vytáhla klíče z kapsy. Bylo to však zbytečné. ,,Proboha!" ,,Psst!" sykl na ní Peter. Vydal se před ní a opatrně bouchl do dveří, u kterých byl prostřelený zámek. Kate šla potichu za ním. Celý její byt byl vzhůru nohama. ,,Ahoj Kate." Peter se okamžitě otočil a už mířil zbraní na Jamese. ,,Ach, ano. Peter. Tebe jsem tu také očekával." Peter ani nepromluvil. Stál nehybně a naprosto soustředěně. Kate se třásla strachy. Nebyla zvyklá na to, aby jí někdo mířil zbraní do obličeje. Byla samozřejmě schovaná za Peterovými zády. I přes tento strach ze sebe Kate dokázala vytáhnout nějaká slova. ,,Co tu děláš?" ,,Přišel jsem tě pozdravit." ,,A to u toho musíš udělat takový bordel?" James se zasmál. ,,Sophii by ses líbila. Ale ty děláš pro Terrance." ,,Vypadni z mého bytu!" ,,Myslím, že teď nemáš moc na výběr. Pokud sis nevšimla, mířím na tebe zbraní." James se ironicky ušklíbl. ,,Všimla jsem si toho až moc dobře, Jamesi." ,,Ty mě znáš?" ,,Snažil ses zabít Jacka. Znám tě." ,,Nechtěl jsem ho zabít." Bránil se James. ,,Vážně? Mně přijde vytlačení ze silnice jako pokus o vraždu." ,,Měl jsem ho jen postrašit. Trochu se to zvrtlo no. To se občas stává." ,,Stává?" James jen pokrčil rameny. Povytáhl zbraň o trochu výš. Kate rychle zareagovala a vytáhla zpod opasku svou. James se dal do smíchu. ,,Umíš s tím vůbec zacházet?" Kate vytáhla pojistku a nabila ji. ,,Něco už ses přece jenom naučila." Kate na něj zlostně zírala. Neuhnula pohledem ani o píď. ,,Nechci tě zabít, Kate. Ani tebe, Petere." Významně se jim
podíval do očí. ,,Ale jestli mi nedáte na výběr…"  ,,Dáme ti na výběr, Jamesi." To bylo poprvé, kdy Peter promluvil. ,,Sbal se a vypadni. Nikdo z nás se tě nepokusí zabít. Slibuji." ,,Fajn. Proč mám takový pocit, že vám nechci věřit?" ,,Záleží to na tobě, Jamesi." ,,Tak tedy. Myslím, že stejně nemám na výběr." James se ohlédl přes rameno. Pomalu vycouval ze dveří. ,,Rád jsem tě viděl, Kate." Když už byl z dohledu, začal utíkat. ,,Ty ho necháš utéct?!" ,,Nepleť se do toho, Kate. Teď si vezmi své věci. Tady už zůstat nemůžeš." ,,Ale…" ,,Už jsem řekl. Dělej!" Kate kývla hlavou a šla do svého pokoje.
            Za skříní byla velká cestovní taška. Kate ji vytáhla a bez myšlenkovitě do ní začala házet oblečení ze skříně. Bylo tu tolik věcí, které měla ráda. Teď je musela opustit. Oblečení měla z velké části sbalené. Ještě jednou se podívala po pokoji. Do očí jí vtrhli slzy. Setřela si je z tváře a pokračovala dále. Šla do matčiny ložnice, odkud si z šuplíku vzala své doklady a peníze. Její matka nebyla doma. Každý sudý měsíc strávila v nemocnici. Skoro všechny věci měla tam.
              Kate překračovala hromady rozbitých věcí. Vešla do koupelny. Vzala si jen to nejdůležitější. Kartáček, hřeben a nějaké léky. Vzala si telefon  a šla. ,,Mám všechno. Jen by mě zajímalo, co udělám, až sem přijde máma." ,,Tvou matku ještě dnes přestěhujeme do naší nemocnice. Všechny věci, které bude potřebovat má stejně u sebe, ne?" ,,Ano, má." ,,Tak fajn. Jedeme zpátky."  
                Seběhli po schodech dolů. Venku už se pomalu rozednívalo. Kate byla unavená. Ještě vůbec nespala. Venku pršelo. Peter rychle přeběhl chodník, vzal tašku z její ruky a hodil ji do kufru. Kufr ihned zabouchl a vlezl do auta. Kate se ještě jednou otočila k domu. Tady byl její domov a teď ho měla opustit kvůli práci… Z očí se jí zase začaly valit slzy. Nechtělo se jí odsud, ale co měla dělat? Byla už celá mokrá, ale vůbec jí to nevadilo. ,,Kate! Dělej!" Otočila se a vydala se k autu. Otevřela dveře a sedla si. ,,Já vím, že je to pro tebe těžké. Na to si budeš muset zvyknout." Peter ji utěšoval. Kate byla překvapená. Myslela, že ji Peter nesnáší. ,,Já vím." Celou cestu už nikdo nepromluvil.
                 Přijeli na parkoviště. Kate unaveně vystoupila z auta. Bylo šest ráno. Peter vytáhl tašku z kufru a přehodil si ji přes rameno. ,,Vezmu i to." ,,Dík." Kate mu byla opravdu vděčná. Taška byla těžká a ona nemyslela na nic jiného, než na spánek. Dneska však měla jít s Jackem na střelnici…Jack to snad pochopí. ,,Kam to jdeme?" ,,Jdeme za Terrancem. Musíme ho seznámit se situací." ,,Dobrá." Vyšli asi tři patra. Proč tu sakra nemaj výtahy? Pomyslela si Kate. Další dvě patra. ,,Jsme tady." ,,Konečně." Zahučela Kate. ,,A nebude Terrance spát?" ,,Už jsem mu volal." ,,Aha."
                 Peter zaklepal. Terrance mu otevřel. ,,Tak povídejte!" ,,James nás předběhl." ,,Ach, Kate. Ty by sis měla jít odpočinou." Podotkl Terrance, když si Kate významně zívla. ,,Nick ti ukáže pokoj…" Terrance vzal telefon a vytočil něčí číslo. ,,Nicku? Potřebuji, abys vzal Kate do jejího pokoje." ,,Jasně. Za chvíli jsem tam." ,,A co moje máma?" ,,O ni se neboj. Zatím je ve své původní nemocnici. Mám tam svoje lidi, kteří jí hlídají. Dnes odpoledne ji sem převezeme." ,,Děkuji, Terranci." ,,Jak jsem říkal. Já se o své lidi postarám."
                Otevřeli se dveře. Objevil se v nich postarší muž. Vypadal tak na čtyřicet let. ,,Tak jdeme, Kate?" Kate přikývla a vzala si tašku. ,,Ukaž, vezmu ti to." ,,Děkuji." ,,Tak zatím." ,,Ahoj Kate. A hezky se vyspi." Vyšli spolu ze dveří a zamířili chodbou doprava. ,,Já jsem Nick. Konečně tě potkávám, Kate." ,,Těší mě, Nicku." Byla mezi nimi dlouhá chvíle ticha. ,,Moc toho nenamluvíš, co?" ,,Omlouvám se, ale dlouho už jsem nespala a -" ,,Chápu. Tak, tady je tvůj pokoj. Měj se." ,,Děkuji, Nicku." Kate zavřela dveře. Pokoj nebyl ani moc malý, ani velký. Kate ani nerozsvítila. Hodila tašku na zem, vyzula si boty a sundala kalhoty a lehla si totálně vyčerpaná do postele.           
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Blind Fly Blind Fly | 5. září 2010 v 17:14 | Reagovat

Anooooo :D A teď už jen spoře oděnou část a je to dokonalé <3 :D

2 kaciikkk kaciikkk | E-mail | Web | 5. září 2010 v 17:20 | Reagovat

A pak už ani nemusím psát nic jiného, že? :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama