Podivný poutník (část osmnáctá)

29. září 2010 v 20:40 | kaciikkk |  Povídky
Kate

          Kate se pomalu probírala. Ležela v teplé, měkké postely. Celé tělo jí připadalo těžké a cizí. Vztáhla ruce vzhůru a ohmatala si obličej. Na čele nahmatala ránu, kterou měla nejspíše zastehovanou. Tváře ji bolely. Nejspíš je měla plné modřin. Pomalu otevřela oči. Osvítila ji záře zářivek. Přivřela víčka a pomalu otočila hlavu na stranu. Na židli seděl Jack s hlavou na prsou a podřimoval. ,,Jacku..." zašeptala. Sama se lekla, jak její hlas zněl. Vypadalo to, jako bvy snad týdny nebo měsíce nemluvila. Odkašlala si, ale něco se jí vzpříčilo v krku. Z hluboka se nadechla a rozkašlala se. Jack sebou škubl a vzbudil se. ,,Kate!" Vstal ze židle a chtěl ji obejmout. Kate však neměla ani dostatek sil, aby se posadila. ,,Jak se cítíš?" Jack pohladil Kate po tváři. Při jeho doteku zavřelo oči.
,,Kate?"
,,Jako by mě někdo vypral v pračce." Jack se upřímně zasmál i přes uslzené oči. Kate se na něj zadívala.
,,Byla jsem mrtvá..."
,,Ale jenom na chvíli." dodal s úsměvem.
,,Byl to krásný pocit. Narozdíl od tohohle." dodala a protáhla si ruce.
,,Budeš zase v pořádku. Co si pamatuješ jako poslední?"
,,Jela jsem s tebou v autě a... Sam?! Co se mu stalo? Je v pořádku?!" Kate začala rychle vstávat. Bolest byla však tak silná, že si musela znova lehnout.
,,No tak. Musíš ležet nebo se ti potrhají stehy. Navíc máš ještě zlomená dvě žebra. Musíš se šetřit."
,,Tak co je se Same?!"
,,Je v pořádku, Kate," řekl Jack laskavým hlasem. ,,A jen díky tobě."
,,Jak to myslíš? Dokonale jsem to zvorala!"
,,To vůbec není pravda, Kate! Zachránila jsi mu život! I když trochu sebevražednými sklony. Začít se rvát s Tedem... Je to moje vina a promiň..." 
,,Ale Jacku! Co to povídáš? Zachránil jsi mi život!"
,,Ano, ale kdybych... Kdybych ho zabil dřív... Nemusela by jsi být tady."
,,Zatím žiju, ne?" usmála se Kate a chytla ho za ruku.
,,A jak se vůbec daří mámě? Chtěla bych ji vidět." Jack na její otázku neodpověděl. Nenacházel ta správná slova.
,,Jacku? Co je s mámou?"
,,J-je mi to moc líto, Kate." dořekl a odvrátil hlavu. Nechtěl vidět její zdrcený pohled, za který mohl on.
,,Ne... To ne! Vždyť...vždyť se jí dařilo dobře!"
,,Něco se zhoršilo... Ona... chtěla s tebou mluvit, ale ty...byla jsi na sále. Tak mluvila se mnou... Řekla, ať ti dám tohle a že tě moc miluje a že... že je na tebe moc pyšná a že tě moc miluje a že... že se mám o tebe postarat." Kate se rozplakala. Převzala si od Jacka zlatý řetízek se zlatým srdíčkem, které mělo uprostřed malý, rudý kamínek. Sevřela ho v dlani a zavřela oči.
,,Jacku... Teď... nezlob se, ale... chtěla bych být sama."
,,Určitě?"
,,Ano, prosím..."
,,Dobře..." Jack políbil Kate na čelo a odešel.
           Zhroutil se jí svět. Zůstala na něm úplně sama. A s tíhou, která ji tížila na prsou. Utírala si slzy, které se ani nesnažila zastavit. Řetízek si zapnula kolem krku a vzpomínala na to, jak krásně žila se svou matkou, než jí sklátila ta strašná a krutá nemoc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blind Fly Blind Fly | 29. září 2010 v 20:43 | Reagovat

Ach né :D Dáááál :D (btw, pozor děcka, SPOILER, kdy umřem? :D)

2 vuk-r vuk-r | E-mail | 29. září 2010 v 20:44 | Reagovat

Zítra děkuji :-)  :-D  [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama