Říjen 2010

Podivný poutník (část devatenáctá)

8. října 2010 v 23:33 | kaciikkk |  Povídky
Nová kapitola. Je to vesměs jen hádka mezi Jackem a Terrancem. Doufám, že to okomentuješ, Blind Fly, protože se na mě kvůli tobě naštval brácha.


Terrance

          Terrance, jako obvykle seděla za svým pracovním stolem. Bylo pozdě večer a jediné světlo mu poskytovala skomírající stolní lampa. Text, do kterého hleděl vůbec nevnímal. Písmenka mu proplouvala mozkem jako voda mezi prsty. Opřel se hlouběji do křesla a unaveně si promnul oči. Jediným zvukem v této místnosti byly dešťové kapky bubnující o okna. Vstal ze židle a přistoupil k oknu. Svou kancelář měl vysoko nad zemí a tak se mu naskýtal úžasný pohled na město pokaždé, kdy jen chtěl. Dnes však nebylo nic k vidění. Dole na ulici se líně povalovala mlha a k nebo stoupali pestře barevné odrazy světel aut. 
           Na chodbě uslyšel kroky. Otočil se a přistoupil zpět ke stolu. Někdo zaklepal na dveře. ,,Dále," zahučel unaveně. Do místnosti vstoupil Jack. Byl celý bledý a vypadal ospale. ,,Jacku? Posaď se prosím." ,,Díky." ,,Děje se něco?" ,,Kate už se probrala." Terrancova unavený tvář se roztáhla do širokého úsměvu. ,,Ale to je přece skvělé, ty snad nejsi rád?" ,,Samozřejmě, že jsem rád!" Jack vypadal, jako by se ho to dotklo. ,,Tak co se děje?" ,,No víš... Ptala se na svou matku a já..." ,,Řekl jsi jí to..." ,,Musel jsem! Ptala se na ni hned, jak se vzbudila! Nemohl jsem jí lhát!" ,,Potom jsi za ní vůbec neměl chodit! Jasně jsem ti řekl, co máš udělat!" ,,Nemůžu jí lhát! Ona by to poznala!" Víš, co si o tom myslím." ,,Jo, to vím. Promiň." ,,Jak na to reagovala?" ,,Jak na to asi může reagovat? Špatně. Chtěla být o samotě. Tak jsem odešel. Ale něco mi řekni; proč zrovna ona? Proč jde Sophie po ní? Nepřijde ti do divné? Je tu přece nová. Po mně taky nikdo nešel, nikdo se mě nepokusil zabít, nikdo mi nezabíjel přátelé, až na Sophie. Tak kde je pravda, Terranci? Kde? Neříkej mi, že nevíš, o co jde, protože ti to už nevěřím!" ,,Co bych ti měl povědět, Jacku?" ,,Konečně pravdu, Terranci!" ,,Je to složité, Jacku." ,,Já chápu docela rychle!" ,,Já vím, ale -" ,,Ale co? Necháš Sophii, aby kvůli tvému tajemství zabíjela Kate?!" ,,Jacku, přestaň!" ,,Nebo co? Řekni mi už konečně pravdu!" ,,Vůbec nevíš, co říkáš!" ,,Vím to moc dobře, Terranci! Vyřeš to sám nebo mi řekni pravdu! Já ti s tím pomůžu!" ,,Ne, Jacku. Nebudu ti lhát, ale pravdu ti povědět nemohu." ,,Jak jinak?! Lžeš v jednom kuse! Všem! Ale proč?! Co je tak důležitého, že to stojí za životy jiných?!" ,,Ty si snad myslíš, že bych obětoval život Kate ve vlastní prospěch? To už přeháníš!" ,,A je to pravda?" ,,To tedy není! V životě by mě nenapadlo, že si to o mně budeš myslet, Jacku! Vůbec nevíš, co mluvíš!" ,,Je mi jedno, v čem jedeš! Je to tvoje práce, Terranci, ale jestli se něco stane, přísahám, že -" ,,Že co? Že co, Jacku?! Nemáš důvod mi nevěřit! Po tom všem se ke mně chováš tak trochu nevděčně, nemyslíš?!" Jack na něho zlostně zíral a třásl se vztekem. Sklopil hlavu k zemi, zhluboka se nadechl a odpověděl: ,,Za svůj život jsem ti vděčný, Terranci, to snad víš, ale chci, abys mi začal věřit. Můžu ti pomoct! Máš kolem sebe lidi, kterým můžeš důvěřovat." otočil se o odešel. Terrance zůstal stát jako omráčený. Jack měl pravdu, ale tu pravdu, tu zamlčovanou pravdu nemohl znát nikdo jiný, než on...