Prosinec 2010

Dvacátá kapitola

19. prosince 2010 v 20:38 | kaciikkk |  Povídky
Kate ležela v posteli. Slzy se jí kutálely po tvářích při bolestné vzpomínce na matku. V rukou svírala zlatý řetízek, který jí darovala. Přemítala o všem, co se stalo. Kdyby nebylo těch problémů, mohla by s ní strávit poslední chvilky. Kdyby neunesli Sama… Ale ne, měla ho zachránit. Vždyť kvůli ní byl v takovém maléru, zabili by ho. Mohla mít alespoň dobrý pocit z toho, že někoho zachránila. Ji to však netěšilo.
    Na chodbě uslyšela kroky. Z tváře si setřela slzy a zachumlala se hlouběji do deky. Někdo zaklepal na dveře. ,,Dále," zašeptala tiše. Dveře se otevřely o dovnitř vešel Jack. ,,Jak ti je?" zeptal se s konejšivým úsměvem. ,,Už je mi lépe." ,,Opravdu?" ,,Už to tolik nebolí, jako před tím." Jack se posadil na okraj postele a pohladil ji po tváři. ,,Někdo ti napsal, tak jsem ti chtěl přinést mobil sem." ,,Kdo by mi psal?" zeptala se překvapeně Kate. ,,No nevím, neotvíral jsem to." Převzala si od něj telefon a otevřela textovou zprávu. Pustila se do čtení.

Máme Jacka na mušce. Jestli se pokusíš
o cokoliv nebo se mu o nás jen slůvkem zmíníš,
Okamžitě bude mrtvý. Je jen na tobě, jestli bude žít.
Další instrukce se dozvíš později.

       S překvapením si to přečetla ještě párkrát. Nevěřícně a vystrašeně zároveň zaklapla mobil. ,,Děje se něco?" ,,Cože? Ou, ne. To byli jen… spolužáci." Nervózně si při tom dala vlasy za ucho. ,,Vážně? Jen spolužáci?" ,,No, víš… Jsou to… jsou to idioti. Neví, co by dělali, asi mají málo práce, tak mě otravují." ,,Řekni mi, kdo to je a já zařídím, aby tě už neotravovali." Navrhl spiklenecky Jack. ,,Vážně ti děkuji, ale ne. Bude to v pořádku. Vážně…" Pokusila se o úsměv, ale spíš to vypadalo, jako kdyby překonávala neskutečnou bolest. ,,Kate? Vážně je to...?" ,,Ale ano… Vždyť mě znáš, kdybych to nezvládla, tak bych to nedělala." ,,Právě, že tě znám," usmál se. ,,Jacku? Mohl bys mi prosím donést čaj? Je na chodbě." Připadala si hloupě při této žádosti. Potřebovala však, aby se alespoň na chvíli vzdálil. ,,Jasně, hned budu zpátky." ,,Děkuji." Usmál se na ni a vyšel z místnosti. Hned, jak se za ním zavřeli dveře, vytáhla zpět mobil a podívala se na číslo, z kterého přišla ta výhružná zpráva. Žádné tam nebylo. ,,Sakra!" ulevila si. Vzpřímila se a začala zhluboka dýchat. Mozek jí fungoval na plné závity. Přemýšlela. Kdo by mohl mít přístup k Jackovi a přitom věděl i o ní? Jen James a Sophie. Jenže ti by Jacka zabili rovnou a takhle by ji nevydírali. Navíc pro ně není důležitá. Musel to být ještě někdo druhý. Nebo někdo od nich, jenže to by nebylo možné… Sice neznala všechny, ale bylo by to přinejmenším hloupé obvinění.
       Leknutím málem vyhodila mobil ze vzduchu, který ji vyrušil ze zamyšlení. Přišla ji další zpráva. Tentokrát obrázková. Byly tam fotky jí a Jacka. Objímali se na nich. Na některých šli jen vedle sebe a drželi se za ruce. Na poslední z nich se líbali. ,,Kde to…?" zašeptala nevěřícně. Na konci obrázků byl text:

Přesně za týden na tebe budu čekat
Na Východním letišti. Jestli tam
nebudeš, Jack zemře.


       Oči se jí zalily slzami. Co teď? Východní letiště? Proč tam? A kdo je to? Co když je to nějaký trik? Za týden? Dává jí týden na to, aby opustila jedinou osobu, kterou miluje a která ještě žije? Nemůže ho přece opustit! Ale nesmí se s tím nikomu svěřit - zabili by ho. Oni… Takže je jich více. Nějaká organizace? A kam ji chtějí odvést? Co od ní chtějí? Co by od mohli chtít? Vždyť je prakticky nezkušená. Je normální dospívající dítě.
       Ze zamyšlení ji vytrhl Jack. Přinesl hrnek s horkým čajem. Poděkovala mu. Omráčeně začala usrkovat. ,,Patrick říkal, že se ti daří výborně, tedy alespoň po fyzické stránce." ,,Jo, už jsem se i pokoušela projít. Není už v tom žádný problém." ,,To rád slyším." Znovu se usmál. Kdyby jen věděl, že ji jeho úsměv trhá srdce. Přemýšlela, že ho uvidí už naposled.
       Zazvonil mu mobil. ,,Promiň," omluvil se zdvořile a přijal hovor. ,,Terranci? Jsem připravený. To mám ještě čas. Díky." ,,Děje se něco?" ,,Ále, za dva dny mám akcičku. Bude to rychlovka. Ale příprava potrvá dva dny, takže tak budu muset jet už zítra." ,,Aha…Tak na sebe hlavně dávej pozor." ,,Neboj se o mě. Ty se hlavně uzdrav. Až se vrátím, všechno si vynahradíme." Kate už to nevydržela. Po tvářích jí stékaly slzy. ,,Proč pláčeš?" ,,Já jse… jen strašně ráda, že… že tě mám." ,,To já taky." Políbil ji. ,,Ale teď už musí jít. Měla by ses vyspat. Zítra se přijdu rozloučit." ,,Fajn." ,,Zatím ahoj, lásko." Pokývla na to hlavou. Nemohla ze sebe dostat ani jedno jediné slůvko. Jack zavřel dveře. Ještě chvíli seděla jako v transu. Dala se do pláče. Měla vztek na ty lidi. Měla vztek na sebe… Ale cítila určitou zodpovědnost vůči Jackovi. Udělá pro něj cokoliv. Zemřela by pro něj…