Leden 2011

3. Kapitola - revize

12. ledna 2011 v 11:55 | kaciikkk |  Povídky
Jack

            ,,Tohle je Patrick, Patrick Haves. Náš doktor. Patricku, tohle je Katherine, naše nová pracovní síla."
,,Těší mě, Patricku," řekla Kate s úsměvem a podala si s Patrickem ruku.
,,Mě také. Myslím, že tvůj první pracovní den nedopadl zrovna nejlépe. To čelo ti sešiju, jinak nic dalšího nevidím. Bolí tě ještě něco?"
,,Ne, nic."
,,Fajn, tak si sem lehni." Kate mu pustila jeho ruku a lehla si na malé lehátko. Jack si sedl na židli vedle lůžka a díval se na ni. Patrick začal pracovat. Kate ani jednou nepohnula očima, i když jí Patrick čistil ránu. Jack si všiml, že uměla velice skvěle zvládat bolest. Chytil ji za ruku a usmál se na ni. Podívala se na něj svýma jasně modrýma očima a úsměv mu opětovala.
            Patrick dokončil svou práci. Kate mu poděkovala a rozloučila se s ním.
,,Je to lepší?"
,,Mnohem. Tak, a kam teď?"
,,Teď? No asi za Terrancem. Jen ti řeknu pár rad. Nemluv před ním sprostě - to on nesnáší. Pak, no pak asi nic. Jinak se chovej přirozeně."
,,Ty tam se mnou nepůjdeš?"
,,Nevím, to bude záležet na něm. Člověk aby se v něm vyznal."
,,Říkal jsi, že je to ten nejskvělejší člověk, kterého jsi kdy poznal a teď, podle toho, co mi tu říkáš asi není zrovna nejlepší."
,,Zdání klame, to si pamatuj. Člověka musíš nejdříve poznat, než ho začneš soudit. Už jsme tady. Zaklepej a vstup." Kate udělala co jí řekl a vstoupila do místnosti. Terrance seděl vždy za svým stolem nad kupou papírů. Když Kate vešla, stoupl si a sundal si brýle. Místnost osvětlovala pouze stolní lampa.
,,Jacku, ty sem pojď
také." Poslechl ho a stoupnul si vedle Kate.
,,Posaďte se." Kate se posadila na židli vedle Jacka a nervózně si přitom žmoulala rukáv jeho mikiny. Hlavu měla vzpřímeně, ale Terrancovi se do očí nedívala. On si ji zvědavě prohlížel.
,,Co se ti stalo?"
,,Byla to menší nehoda," řekla tiše.
,,Jaká nehoda?"
,,No…" Kate na to už více neřekla. Jack uznal, že chce, aby to řekl on.
,,Přijeli jsme sem, ale potom jsem ji ztratil z očí a přepadl ji nějaký feťák."
,,Ztratil z očí?"
,,Byla to moje vina, pane Nordborrowe. Pokusila jsem se utéct. Potom mě přepadl ten muž, ale Jack mě zachránil, zachránil mi život."
,,Je od tebe sice hezké, že Jacka chráníš, Katherine, ale on měl chránit tebe a selhal."
,,Při vší úctě, pane, nijak jsem mu to neusnadnila." Jack poznal, že to Kate přehnala. Terrance seděl a nic neříkal. Kate seděla a dívala se mu do očí. Jacka těšilo, že ho Kate chránila, ale na tohle Terrance nebral ohledy. Byl tvrdý na všechny, ale Jackovi to vyhovovalo.
,,Dobře tedy," řekl nakonec. ,,Dnes už domů nepůjdeš, Katherine. Jacku, máme vyhlášený druhý stupeň pohotovosti, takže by to nebylo bezpečné. Kate zatím zůstane u tebe. Stejně máš dnes v noci službu. To je vše. Uvidíme se zítra." Kate vstala a rychle vyšla ze dveří. Jack ji následoval.
,,Počkej ještě chvíli, Jacku."
,,Děje se něco?"
,,Jsem moc rád, že tu bude s námi. Má skvělý potenciál. Myslím, že jsem vybral správně."
,,Vždycky vybíráš správně." Terrance se na něho usmál a Jack opustil jeho pracovnu.
,,Zvorala jsem to moc?" zeptala se Kate, která stála opřená o stěnu se založenýma rukama.
,,Myslím, že se mu líbíš." Kate se ironicky ušklíbla a přistoupila blíže k němu.
,,Jak to myslel, když řekl, že dnes budu u tebe?"
,,Budeš spát v mém bytě. Teď by nebylo bezpečné, kdybych tě vezl zpátky domů."
,,A jakou službu máš dneska?"
,,Budu řídit akci odtud."
,,Jakou akci?"
Jack si povzdechl. ,,A nejsi ty nějak moc zvědavá?"
,,Asi jo, ale jestli to není tajné, tak proč bys mi to neměl říkat?"
,,Docela tajné to je. Víš, teď bychom měli jít. Všechno ti vysvětlím zítra. Už bych se měl jít připravit."
,,Tak dobrá, pojďme." Vydali se chodbou k Jackovu bytu.
            Nebyl moc prostorný, ale Kate se očividně líbil. Měl jednu velkou místnost, ve které byl obývací pokoj, ložnice, kuchyň i jídelna v jednom. Druhou místnost zaobírala koupelna.
,,Chovej se tu jako doma. A Katherine, měla bys zavolat své mámě, ať o tebe nemá starost."
,,Nemyslím, že by o mě měla starost." Její obličej zesmutněl.
,,Jak to myslíš?"
,,Dnes měla velké bolesti. Uvedli ji do umělého spánku."
,,To mě mrzí." Přešel až k ní a objal ji.
,,Děkuji ti za všechno, Jacku Morrisone."
,,Vůbec nemáš zač, Katherine," řekl a chystal se odejít.
,,Kate. Říkej mi Kate, prosím."
,,Dobře. Tak se hezky vyspi, Kate Abbotová."

2. Kapitola - revize

12. ledna 2011 v 11:54 | kaciikkk |  Povídky
Kate
                 
         ,,Jsme na místě."
,,Skvěle."
,,Takže, pár informaci: můj šéf se jmenuje Terrance Nordborrow. Je mu šedesát jedna let a je to ten nejskvělejší člověk, kterého znám. Jestli se budeš chovat dobře, bude i tvůj šéf. Ale pochybuji, že bys odmítla."
,,Proč jako?"
,,Viděla už jsi příliš mnoho, chápeš?"
,,Vážně skvěle, to mě zastřelíte rovnou tam nebo až někde jinde?"
,,Až někde jinde." Kate na něj vykulila oči a začala mít pocit strachu.
,,Katherine, já tě zabíjet nebudu. To byl vtip." Usmál se na ni a pobídl ji, aby vystoupila z auta. Zavřela za sebou dveře a rozhlédla se kolem sebe. Stáli na rozlehlém parkovišti. Kolem bylo jen pár stromů až na vysokou budovu, která se tyčila po pravé straně. Po celém prostru stálo asi deset aut. Jack byl už asi pět metrů před ní. Čekal, že půjde za ním. Začala přemýšlet. Jack ji zachránil, ale cílem stejně nebyla ona, ale on. Na druhou stranu jí nabídli peníze, které by pomohli její matce. Mrtvá jí stejně nepomůžu, řekla si a pomalu odcouvala až za auto. Obhlédla všechny východy z parkoviště. V rohu byla díra v plotu. Ne moc velká, ale dost velká na to, aby se jí protáhla. Podívala se na Jacka. Stále si nevšiml její nepřítomnosti. Na nic nečekala a dala se do běhu. Jack se otočil za zvuky jejích kroků.
,,Hej!" křikl a rozběhl se za ní.
,,Počkej!" Věděla, že je rychlejší než ona. Přesto to ale nevzdávala. Běžela morkou ulicí. Byla tma a zima. Od úst jí vycházely obláčky sražené páry. Musela se přemáhat, aby běžela stále v tempu. Ohlížela se za sebe. Běžel stále za ní a navíc se přibližoval. Pokusila se zrychlit. Dostat toho ze sebe co nejvíce. Snažila se zároveň rozhlížet kolem sebe, aby zjistila, kde se přibližně nachází. Značení ulic nepoznávala. Byla někde, kde nikdy předtím nebyla. Ohlédla se ještě jednou. Už za ní neběžel.
Zastavila se a těžce oddechovala. Začala se třást zimou. Ulice byla prázdná. Kolem byly vysoké domy a pár barů, odkud slyšela křik. Rozhodla se, že by se měla stále pohybovat, kdyby se ji Jack rozhodl sledovat. Šla dál po ulici, kterou ani v nejmenším nepoznávala. Ohlédla se, protože za sebou uslyšela kroky. Za ní šel nějaký muž. Na hlavě měl kapuci. Neměla z toho dobrý pocit. Litovala toho, že odešla od Jacka. Pomyslela na útěk, ale bylo příliš pozdě. Muž ji chytila za loket, otočil ji a ke krku ji přiložil nůž.
,,Naval prachy!" Kate u sebe žádné peníze neměla.(peníze, které jí dal Jack nechala v autě.) Ztuhlo jí celé tělo. Nemohla ani mluvit.
,,Dělej! Nebo tě zabiju!"
,,Já…"
,,Dělej!" Přitlačil jí nůž blíže ke krku. Cítila na něm studenou čepel nože.
,,Žádné peníze nemám," podařilo se jí vysoukat ze sebe.
,,Potom tě asi zabiju!" Odložil nůž, chytil ji za mikinu a mrštil s ní o zem. Kate tvrdě dopadla na asfalt. Praštila se do hlavy. Přetočila se na břicho a pokusila se vstát. Muž ji kopl do břicha. Kate vykřikla bolestí. Skláněl se nad ní a na obličeji mu hrál slizký úsměv. V jedné ruce svíral nůž a druhou měl sevřenou v pěst.
,,Prosím, nemám žádné peníze…"
,,To sis měla rozmyslet, než jsi sem šla." Rozmáchl ruku s nožem a chystal se udeřit. Najednou se ozvala hlasitá rána a muž vykřikl bolestí. Kate k němu překvapeně vzhlédla. Chytal se na nohu a upadl. Někdo ho postřelil. Odplazila se od něj co nejdál. Přiběhl k němu Jack. Mířil mu zbraní přímo do obličeje. Chvíli se rozmýšlel. Nakonec zakroutil hlavou. Odkopl mu z ruky nůž a dřepl si k němu. Něco mu pošeptal do ucha. Něco, co Kate neslyšela. Rozmáchl se a udeřil ho pěstí do obličeje. Muž už se dále nehýbal. Jack vstal a přispěchal k ní.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se a pomohl jí vstát.
,,Jo… Myslím, že jo." Chytil ji za tvář a objal ji.
,,Už ode mě neutíkej," šeptal jí do ucha.
,,Už nebudu, slibuji." Pustil ji a prohlížel si ji.
,,Jsi zraněná." Přejel prsty po jejím odřeném čele.
,,To nic není, mohli bychom jít někam jinam, prosím?"
,,Půjdeš se mnou? A slibuješ, že mi nikam už neutečeš?"
,,Půjdu s tebou kamkoliv mi řekneš a slibuji, že ti neuteču."
,,Tak to jsem moc rád." Sundal si bundu a přehodil ji přes ní.Jack vytáhl telefon a někoho prozvonil. Za chvilku k nim přijelo stříbrné auto.


,,Nasedej. To je Sam. Sam Wilk. Je to můj přítel. Odveze nás k Terrancovi." Chytil ji za ruku a nastoupili spolu do auta. Oba seděli vzadu. Vpředu seděl mladý muž - Sam. Otočil se za ní a usmál se na ni.
,,Měli jste příjemnou cestu? Jmenuji se Sam. Říkej mi Same."
,,Ahoj Same. Jsem Katherine, říkej mi Kate." Potřásla mu rukou a usadila se pohodlněji do sedadla.
,,Co Terrance, jakou má náladu?"
,,Docela dobrou. Chce vás oba vidět. A proč jsem pro vás měl vůbec jezdit?"
,,Kate měla menší problémy s důvěrou, potom s nějakým chlápek támhle na ulici a teď… No teď už snad žádný. A Patrick? Je v pohotovosti?"
,,Jo, Peter se vrátil s prostřeleným ramenem."
,,To je mu podobný."
,,Jacku, kdo je Peter?"
,,Je to takový -"
,,Jacku! Je služebně starší, takže se k němu podle toho chovej, ano?"
,,Já vím, ale když on se chová jako idiot!"
,,To možná, ale je to výborný člen naší organizace. Měj k němu trochu úcty."
,,Fajn." Jack naštvaně seděl a mlčel. Kate si prohlížela Sama v zrcátku. Měl nakrátko ostříhané světle hnědé vlasy a tmavě zelené oči. Byl o něco starší, než Jack. Působil spíše dojmem, že se o Jacka stará. Mohl by být i jeho starší bratr.
,,Co po tobě vůbec ten chlápek chtěl?"
,,Peníze. Chtěl po mně jen peníze. Tohle se mi ještě nestalo."
,,Bydlíš v klidnější čtvrti. Ale zvládla jsi to dobře. Vezmu tě k Patrickovi, on ti to spraví."
,,Jsem v pořádku, jasný? Nedělej si starosti. A navíc, myslím, že ti dlužím za svůj život. Děkuji ti, že jsi mi pomohl, Jacku."
,,Nenechal bych tě tam umřít ani náhodou. To si o mě nemysli."
,,Já si o tobě nemyslím zatím nic. Ponechám to času." Jack ji věnoval jeden ze svých zvláštních úsměvů. Zanedlouho byli zpátky na parkovišti. Společně spolu vyšli za auta. Jack se k ní připojil a chytil ji za ruku. Kate tázavě pozvedal obočí.
,,No nemůžu si dovolit, abys mi zase utekla," dodal na vysvětlenou.
,,Přece jsem ti to slíbila."
,,Jenom se chci ujistit. Nechci už, abys odcházela."
,,Ale já nikam nejdu. A ani nepůjdu. Na to jsem si tě asi moc oblíbila."
,,No tak to mě fakt těší. Myslím, že se mi s tebou bude skvěle pracovat."
,,Jestli vůbec. Nemyslím si, že bys mě byl schopen zabít, co?"
,,Tebe? Tebe nikdy."

1. Kapitola - revize

12. ledna 2011 v 11:52 | kaciikkk |  Povídky
    
Jack

            Jack se nikdy nezaobíral těmito sledovacími akcemi. Měl to na příkaz svého šéfa. Měl sledovat jistou šestnáctiletou dívku. Jmenovala se Katherine Abbotová. Podle jeho šéfa - Terrance to měl být nový přírůstek do jejich podniku. Byla přibližně v jeho věku. Na sedadle spolujezdce byly poházeny její fotky i shrnutí celého jejího života. Přesně za pět minut by měla vyjít z budovy, před kterou stál.
            Vyšla. Měla na sobě černou mikinu a šedé džíny. Podezřívavě se rozhlédla po ulici. Oči se jí zastavily u jeho auta. Konkrétně na jeho spzetce. Byla od něj asi deset metrů. Chtěla vědět, kdo je na místě řidiče. Jack měl však černá skla a dovnitř moc vidět nešlo. Chvíli se mu zdálo, že přijde až k němu. Nejspíš ztratila odvahu. Zavrtěla hlavou a dala se do chůze. Jack pořídil pár snímků. Povzdechl si. Byla krásná. Měla modré oči a světlé, plavé vlasy. Za tu dobu, co ji sledoval, o ní zjistil plno informací. Mrzelo ho, co tahle mladá holka musí denně snášet. Ve volnu po škole chodila do práce. Zaměstnali ji v donáškové službě. Nutně potřebovala peníze. Její matka byla vážně nemocná. Léčba byla drahá a ona už nevěděla, co si dřív počít. Měl také záznamy o jejím zdravotním stavu. Trpěla Fabryho nemocí. Byla to nemoc, která se moc často nevyskytuje. Je to způsobeno geneticky a přenáší se od otce. Kate však svého otce nikdy nepoznala. Její matka ji porodila, když byla velmi mladá. Její otec je opustil ještě před porodem.
            Zavolal Terrancovi. ,,Vyšla. Co mám dělat?" ,,Zbytečně ztrácíme čas. Oslov ji. Hlavně ji nevystraš." ,,Jdu na to." Vystoupil z auta, zamkl ho a pomalu se za ní vydal. Udržoval si od ní odstup. Skoro pořád se ohlížela. Když se otočila a uviděla ho, došlo jí to. Úmyslně zabočila za roh. Věděl, že ho prokoukla. Když pohlédl do uličky, ve které byla, stála čelem k němu. Jakmile ho uviděla, dala se do běhu. ,,Hej! křikl za ní. Byla docela rychlá. Bylo to, jako kdyby běželi bludištěm. ,,Chci si jenom promluvit!" Nereagovala na něj. Běžela dál. Její náskok se však zkracoval. Stačilo jen, aby vztáhl ruku a pokusil se jí zastavit. Uhnula a přitlačila se k cihlové zdi. Těžce oddechovala a tvářila se vystrašeně. ,,To je v pořádku. Chci si jen promluvit." ,,Kdo jsi?!" vykřikla. Její hlas zněl odhodlaně. ,,Jmenuji se Jack. Jack Morrison." ,,Fajn, Jacku Morrisone. Mohl bys mi laskavě vysvětlit, proč mě už skoro měsíc sleduješ a proč za mnou běžíš skoro pět bloků?!" ,,Chci se s tebou na něčem dohodnout. Máme pro tebe nabídku." ,,My? Kdo je to my?" ,,Naše společnost." ,,A co je to zač?" ,,Něco, co ti pomůže. Budeš pro nás pracovat a dostaneš za to nemalé peníze. Mohla bys je třeba použít na matčinu léčbu, ne?" ,,Nebudu se ptát, jak jsi to zjistil, ale tvoji nabídku nepřijímám. S nikým spát nebudu, jasný?" ,,Nevím, co si o mě myslíš, ale tohle po tobě nikdo chtít nebude." ,,Co bych teda dělala?" ,,To se dozvíš později. Tak bereš to nebo ne?" ,,Nevezmu něco, o čem nevím, co to je!" ,,Vážně ne? Ty peníze nepotřebuješ?" ,,Seženu je." ,,Vážně? A kde?" ,,To je snad moje starost, ne? A teď mi buď řekni, o co jde nebo mě už konečně nech být!" Jack přemýšlel. Terrance mu zakázal, aby ji říkal něco konkrétního. ,,Takže ta druhá možnost. Fajn, moc mě těšilo, Jacku Morrisone." Dala se na odchod velmi rychlým tempem. ,,Počkej!" Rychle ji zachytil za loket. Ohnala se a dala mu facku. Jack se vzpamatoval a chytil ji i druhou ruku. ,,Nech mě být!" ,,Poslouchej mě!" Přitlačil ji ke stěně a rukou jí zakryl ústa. Bránila se. ,,Katherine! Prosím… Já ti nechci ublížit. Chci jenom tvou pozornost, dobře?"
Počkal, dokud nepovolila napětí ve svých svalech. Měl obličej těsně před jejím. Jeho zrak klouzal od jejich očí, ve kterých se ztrácel, až k jejím ústům. Dělala to samé.
            Něco je vyrušilo. Nějaký ostrý zvuk. Byl to výstřel. ,,Sakra!" ,,Co je to?!" zeptala se vystrašeně. ,,Musíme jít. Hned!" Chytil ji za ruku a běželi spolu zpátky k autu. Výstřel přišel z opačné strany. Katherine se ho křečovitě držela. Rychle se dostali k autu. Nastoupili a Jack nastartoval. ,,Raději se připoutej." Poslechla ho. Teď měl její život ve svých rukou. Za žádnou cenu ji nechtěl ztratit. Jeli městem, jak nejrychleji mu to situace dovolovala. ,,Co to… ně-někdo po nás střílel?" zeptala se nervózně. ,,Ne po nás, po mě." ,,Proč?" ,,Protože jsem jejich obvyklým terčem, proto." ,,Co jsi jim udělal?" ,,Já? Nic. Jen jsem se narodil. Vadím jim nějak celkově. Taky možná, že jsem je připravil o nějakých třicet miliónů dolarů. Toť vše." ,,Páni…        A ty tohle… děláš často?" pečlivě volila svá slova. ,,Jo, to je moje práce." ,,Takže i moje budoucí?" ,,Bereš to tedy?" ,,Já nevím. To jenom okrádáte lidi?" ,, Některým děláme i něco horšího." ,,Zastav! Vystoupím si. Nejsem vrah!" ,,Chceš umřít? Tak si vystup. Jestli ne, půjdeš se mnou. Ochráním tě." ,,Proč bys to dělal?" ,,Protože jsi můj cíl. Nemůžu si dovolit neúspěch." ,,Kdo je tvůj šéf?" ,,Představím tě hned, jak tam budeme, stačí?" ,,Bohatě. A kde je to místo?" ,,Hele, čím míň toho budeš vědět, tím lépe pro tebe, jasný?"
            Kate už raději mlčela. Jack byl podrážděný. Ohlížela se ve zpětném zrcátku. Nikdo je nesledoval. Auta za nimi se stále měnila. Sice nevěděla, co ji čeká, ale poznala člověka, kterému, jak doufala, mohla věřit.