2. Kapitola - revize

12. ledna 2011 v 11:54 | kaciikkk |  Povídky
Kate
                 
         ,,Jsme na místě."
,,Skvěle."
,,Takže, pár informaci: můj šéf se jmenuje Terrance Nordborrow. Je mu šedesát jedna let a je to ten nejskvělejší člověk, kterého znám. Jestli se budeš chovat dobře, bude i tvůj šéf. Ale pochybuji, že bys odmítla."
,,Proč jako?"
,,Viděla už jsi příliš mnoho, chápeš?"
,,Vážně skvěle, to mě zastřelíte rovnou tam nebo až někde jinde?"
,,Až někde jinde." Kate na něj vykulila oči a začala mít pocit strachu.
,,Katherine, já tě zabíjet nebudu. To byl vtip." Usmál se na ni a pobídl ji, aby vystoupila z auta. Zavřela za sebou dveře a rozhlédla se kolem sebe. Stáli na rozlehlém parkovišti. Kolem bylo jen pár stromů až na vysokou budovu, která se tyčila po pravé straně. Po celém prostru stálo asi deset aut. Jack byl už asi pět metrů před ní. Čekal, že půjde za ním. Začala přemýšlet. Jack ji zachránil, ale cílem stejně nebyla ona, ale on. Na druhou stranu jí nabídli peníze, které by pomohli její matce. Mrtvá jí stejně nepomůžu, řekla si a pomalu odcouvala až za auto. Obhlédla všechny východy z parkoviště. V rohu byla díra v plotu. Ne moc velká, ale dost velká na to, aby se jí protáhla. Podívala se na Jacka. Stále si nevšiml její nepřítomnosti. Na nic nečekala a dala se do běhu. Jack se otočil za zvuky jejích kroků.
,,Hej!" křikl a rozběhl se za ní.
,,Počkej!" Věděla, že je rychlejší než ona. Přesto to ale nevzdávala. Běžela morkou ulicí. Byla tma a zima. Od úst jí vycházely obláčky sražené páry. Musela se přemáhat, aby běžela stále v tempu. Ohlížela se za sebe. Běžel stále za ní a navíc se přibližoval. Pokusila se zrychlit. Dostat toho ze sebe co nejvíce. Snažila se zároveň rozhlížet kolem sebe, aby zjistila, kde se přibližně nachází. Značení ulic nepoznávala. Byla někde, kde nikdy předtím nebyla. Ohlédla se ještě jednou. Už za ní neběžel.
Zastavila se a těžce oddechovala. Začala se třást zimou. Ulice byla prázdná. Kolem byly vysoké domy a pár barů, odkud slyšela křik. Rozhodla se, že by se měla stále pohybovat, kdyby se ji Jack rozhodl sledovat. Šla dál po ulici, kterou ani v nejmenším nepoznávala. Ohlédla se, protože za sebou uslyšela kroky. Za ní šel nějaký muž. Na hlavě měl kapuci. Neměla z toho dobrý pocit. Litovala toho, že odešla od Jacka. Pomyslela na útěk, ale bylo příliš pozdě. Muž ji chytila za loket, otočil ji a ke krku ji přiložil nůž.
,,Naval prachy!" Kate u sebe žádné peníze neměla.(peníze, které jí dal Jack nechala v autě.) Ztuhlo jí celé tělo. Nemohla ani mluvit.
,,Dělej! Nebo tě zabiju!"
,,Já…"
,,Dělej!" Přitlačil jí nůž blíže ke krku. Cítila na něm studenou čepel nože.
,,Žádné peníze nemám," podařilo se jí vysoukat ze sebe.
,,Potom tě asi zabiju!" Odložil nůž, chytil ji za mikinu a mrštil s ní o zem. Kate tvrdě dopadla na asfalt. Praštila se do hlavy. Přetočila se na břicho a pokusila se vstát. Muž ji kopl do břicha. Kate vykřikla bolestí. Skláněl se nad ní a na obličeji mu hrál slizký úsměv. V jedné ruce svíral nůž a druhou měl sevřenou v pěst.
,,Prosím, nemám žádné peníze…"
,,To sis měla rozmyslet, než jsi sem šla." Rozmáchl ruku s nožem a chystal se udeřit. Najednou se ozvala hlasitá rána a muž vykřikl bolestí. Kate k němu překvapeně vzhlédla. Chytal se na nohu a upadl. Někdo ho postřelil. Odplazila se od něj co nejdál. Přiběhl k němu Jack. Mířil mu zbraní přímo do obličeje. Chvíli se rozmýšlel. Nakonec zakroutil hlavou. Odkopl mu z ruky nůž a dřepl si k němu. Něco mu pošeptal do ucha. Něco, co Kate neslyšela. Rozmáchl se a udeřil ho pěstí do obličeje. Muž už se dále nehýbal. Jack vstal a přispěchal k ní.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se a pomohl jí vstát.
,,Jo… Myslím, že jo." Chytil ji za tvář a objal ji.
,,Už ode mě neutíkej," šeptal jí do ucha.
,,Už nebudu, slibuji." Pustil ji a prohlížel si ji.
,,Jsi zraněná." Přejel prsty po jejím odřeném čele.
,,To nic není, mohli bychom jít někam jinam, prosím?"
,,Půjdeš se mnou? A slibuješ, že mi nikam už neutečeš?"
,,Půjdu s tebou kamkoliv mi řekneš a slibuji, že ti neuteču."
,,Tak to jsem moc rád." Sundal si bundu a přehodil ji přes ní.Jack vytáhl telefon a někoho prozvonil. Za chvilku k nim přijelo stříbrné auto.


,,Nasedej. To je Sam. Sam Wilk. Je to můj přítel. Odveze nás k Terrancovi." Chytil ji za ruku a nastoupili spolu do auta. Oba seděli vzadu. Vpředu seděl mladý muž - Sam. Otočil se za ní a usmál se na ni.
,,Měli jste příjemnou cestu? Jmenuji se Sam. Říkej mi Same."
,,Ahoj Same. Jsem Katherine, říkej mi Kate." Potřásla mu rukou a usadila se pohodlněji do sedadla.
,,Co Terrance, jakou má náladu?"
,,Docela dobrou. Chce vás oba vidět. A proč jsem pro vás měl vůbec jezdit?"
,,Kate měla menší problémy s důvěrou, potom s nějakým chlápek támhle na ulici a teď… No teď už snad žádný. A Patrick? Je v pohotovosti?"
,,Jo, Peter se vrátil s prostřeleným ramenem."
,,To je mu podobný."
,,Jacku, kdo je Peter?"
,,Je to takový -"
,,Jacku! Je služebně starší, takže se k němu podle toho chovej, ano?"
,,Já vím, ale když on se chová jako idiot!"
,,To možná, ale je to výborný člen naší organizace. Měj k němu trochu úcty."
,,Fajn." Jack naštvaně seděl a mlčel. Kate si prohlížela Sama v zrcátku. Měl nakrátko ostříhané světle hnědé vlasy a tmavě zelené oči. Byl o něco starší, než Jack. Působil spíše dojmem, že se o Jacka stará. Mohl by být i jeho starší bratr.
,,Co po tobě vůbec ten chlápek chtěl?"
,,Peníze. Chtěl po mně jen peníze. Tohle se mi ještě nestalo."
,,Bydlíš v klidnější čtvrti. Ale zvládla jsi to dobře. Vezmu tě k Patrickovi, on ti to spraví."
,,Jsem v pořádku, jasný? Nedělej si starosti. A navíc, myslím, že ti dlužím za svůj život. Děkuji ti, že jsi mi pomohl, Jacku."
,,Nenechal bych tě tam umřít ani náhodou. To si o mě nemysli."
,,Já si o tobě nemyslím zatím nic. Ponechám to času." Jack ji věnoval jeden ze svých zvláštních úsměvů. Zanedlouho byli zpátky na parkovišti. Společně spolu vyšli za auta. Jack se k ní připojil a chytil ji za ruku. Kate tázavě pozvedal obočí.
,,No nemůžu si dovolit, abys mi zase utekla," dodal na vysvětlenou.
,,Přece jsem ti to slíbila."
,,Jenom se chci ujistit. Nechci už, abys odcházela."
,,Ale já nikam nejdu. A ani nepůjdu. Na to jsem si tě asi moc oblíbila."
,,No tak to mě fakt těší. Myslím, že se mi s tebou bude skvěle pracovat."
,,Jestli vůbec. Nemyslím si, že bys mě byl schopen zabít, co?"
,,Tebe? Tebe nikdy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama